Kaelith dopadla na žíněnku s tupým úderem, který jí vyrazil všechen dech z plic. Zalapala po dechu a snažila se nasát vzduch. Lucarova hlava se objevila asi dva metry nad ní se škodolibým úšklebkem, který by mu nejraději smazala z tváře.

„Jen do toho, Lištičko, proměň se,“ pobízel ji.

Konečně se jí podařilo aspoň trochu nadechnout. Zatímco do sebe nasávala tenký proud vzduchu, ukázala na něj třeso