VOKAR

Přistoupí strážný a hluboce se ukloní. „Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale váš otec na vás čeká.“

Zamračím se na něj.

*Na mě?* pomyslím si.

S otcem mluvím jen zřídka, jelikož jsem v posledních šesti letech v paláci pobýval jen minimálně. Les mi byl domovem častěji než co jiného. Nepodílím se na každodenním chodu trůnu. Otec se vyjádřil jasně: není tam pro mě místo, dokud nedokážu, že jsem