Evelina

„Řeknu. Nakonec jo. Až si ta slova srovnám v hlavě.“ Zavřela jsem oči. „Právě teď je můj mozek jen zmatek, kdy ho chci, jsem na něj naštvaná, miluju ho a vyčítám mu to všechno najednou.“

„Tomu se říká být člověk, zlato.“ Phoebein hlas byl hřejivý. „Nemusíš mít hned všechno vyřešené.“

„Mám pocit, že bych měla.“

„Proč? Protože je Alaric netrpělivý? Protože chce odpovědi hned teď?“ Zasmála se