Evelina

Zalila mě horkost. „Theo je doslova hned vedle.“

„Dívá se na televizi. Neslyší nás.“ Alaricův úsměv byl ztělesněný hřích. „Ale ty na to budeš myslet celý den. Na to, co ti udělám. Jak tě donutím se udělat.“

„Vypadni.“

Hluboce a spokojeně se zasmál a konečně opustil ložnici.

Slyšela jsem, jak se loučí s Theem, hlas měl vřelý a laskavý. „Buď na mamku hodný. Uvidíme se večer.“

„Dobře, tati! A