Skočila jsi na to...

Elaro.

Vidění se mi mlžilo. Mysl jsem měla omámenou, jak mnou projížděla rozkoš. Roztáhla jsem nohy dokořán, zatímco se Vaxen usadil hlouběji a převzal kontrolu nad mým tělem.

Kňučela jsem při každém přírazu, při každém švihnutí, které mi Vaxen uštědřil. Svými rty sevřel ty mé a zahrnoval mě polibky, kvůli kterým jsem vzdychala jeho jméno. Byl to skvělý pocit.

Tak takhle tedy vypadá stvrzení družského pouta? Moc se mi to líbilo. Srdce mi v hrudi divoce bušilo.

Slyšela jsem Vaxenovo zavrčení, jak udržoval tempo a vnikal do mě svým údem.

Zaryla jsem mu prsty do zad a plakala nad tou sladkostí toho pocitu. Milovala jsem ty endorfiny, které mi proudily tělem.

„Vaxene, prosím…“ vykřikla jsem jeho jméno. Ne. Vzdechla jsem ho. Jako by to v něm něco podnítilo, Vaxen zrychlil tempo. Vrážel hlouběji. Brával si mě tvrději.

Cítila jsem, jak naše pouto zapadá na své místo. Držela jsem se svého druha. Své největší lásky, zatímco on uspokojoval každou část mého těla.

Dokonce jsem zapomněla, že jsme u jeho kamaráda. Chci říct, že už jsem touhle dobou měla být zpátky ve smečkovém domě. Měla jsem být jako vždycky zamčená ve svém pokoji, ale tam jsem nebyla. Byla jsem tam, kde jsem chtěla být.

Tady jsem chtěla být. S Vaxenem, mým nevlastním bratrem, do kterého jsem byla vždycky tajně zamilovaná.

Dovolte mi, abych se představila. Jsem Elara, přehlížená alfova princezna smečky Xanthos-Crest. Nejstarší smečky lykanských vlků na východním pobřeží.

Matka mě opustila hned po narození, protože zjistila, že můj otec je lykanský vlk. V našem světě se obyčejní vlkodlaci s lykany neměli stýkat, protože lykani byli nejvražednějším druhem. Vždy zabíjeli pro moc, bohatství a peníze.

Zdálo se, že moje matka o tom nevěděla, zamilovala se do mého otce a otěhotněla se mnou.

Hádám, že se to později tak či onak dozvěděla a po mém porodu utekla.

Otec se mě ujal v naději, že ze mě bude lykan, ale lékaři v mých čtyřech letech potvrdili, že jsem obyčejný vlk. Od té doby jsem byla ve smečce vnímána jako ta nenormální a byla jsem odsunuta na okraj.

Měli mě zabít, ale protože mi v žilách kolovala alfovská krev, otec se rozhodl mě ušetřit a udělat ze mě napůl svou otrokyni.

Dnes mi bylo osmnáct a shodou okolností jsem ve škole ucítila svého druha. Ukázalo se, že mým druhem je můj nevlastní bratr alfa, do kterého jsem byla blázen od té doby, co si můj otec vzal jeho matku.

Vaxen byl populární ve všech lykanských smečkách. Byl známý jako playboy. Ta pověst byla pravdivá, protože jsem viděla ty zástupy dívek, se kterými si zahrával. Vždycky si domů vodil holky z naší školy.

Samozřejmě jsem vždycky žárlila, protože jsem to nebyla já, s kým byl. Vždycky jsem si představovala, jaké by to bylo, kdyby si mě Vaxen vzal tak, jako to dělal s těmi ženami.

Jako by měsíční bohyně vyslyšela má tichá přání a dala mi Vaxena za druha.

Když jsme dnes ve škole zjistili, že jsme druhové, slíbil, že se změní, teď když k sobě patříme.

Samozřejmě jsem svému druhovi věřila. Neuniklo mi, jak dívky kolem žárlily, když se provalilo, že jsme druhové.

Byla jsem tak šťastná a Vaxen mě přede všemi políbil.

Když nám dnes skončilo vyučování, slíbil mi překvapení a právě tehdy mě vzal sem, abychom mohli plně stvrdit naše pouto.

„Ahh, Elaro…“ Vaxen vyslovil mé jméno a vytrhl mě z myšlenek. Zakňučela jsem a dychtivě se ho chytila za záda.

Byl překvapený, když zjistil, že jsem panna, a já mu řekla, že jsem se vždycky chtěla pošetřit pro svého druha.

Pravda byla taková, že jsem chtěla, aby to byl jedině Vaxen, kdo mě připraví o panenství. A jsem ráda, že se to děje právě teď.

Vaxen si mě dál brával a já se mu odevzdávala, dokud se nezačal blížit k vrcholu. Náhle zasténal a já pocítila příval tekutiny, která zaplavila mé nitro.

Vaxen klesl vedle mě na postel a lapal po dechu.

Usmívám se, hledím do stropu a přitahuji si prostěradlo k tělu.

„Bylo to úžasné, Vaxi…“ řeknu a polichotím mu.

Vaxen však neodpověděl. Jen něco zamručel.

Nepřikládala jsem tomu váhu, otočila se a zadívala se na něj. „Víš, vždycky jsem tě milovala.“

Říkám to poprvé. I když jsem ve škole vždycky dělala nedobytnou, kdykoli se mě Vaxenovi kamarádi nebo kdokoli jiný pokoušeli sbalit. Vůbec jsem o ně nestála.

Chtěla jsem jen Vaxena.

I když si mě nevšímal. Jaxon, jeden z Vaxenových kamarádů, mě pozval na tajné rande, ale já ho odmítla. Jaxon mě později obvinil, že jsem tajně zamilovaná do Vaxena, ale já to popřela.

Dala jsem Jaxonovi najevo, že Vaxena nikdy nebudu milovat, protože je to playboy. Mohl by mi snadno zlomit srdce, čemuž jsem se vyhýbala.

Ale teď tu všechno přiznávám. Alespoň tu nikdo nebyl a nesledoval nás, když jsem vyjevila pravdu, kterou jsem v sobě dusila od té doby, co jsem Vaxena poznala.

Pozorovala jsem jeho husté tmavé obočí, které při mých slovech svraštil, jako by ho to zhnusilo.

To přece není možné… jen jsem asi až moc přemýšlela.

„Víš…“ natáhla jsem ruku a přejela mu jí po tváři, ale Vaxen ode mě ucouvl. Nevadilo mi to. Jen jsem dál sypala pravdu. „Vlastně jsem se pro tebe šetřila, Vaxi…“

„Takhle mi neříkej,“ vyštěkl k mému překvapení.

„Proč?“ zeptala jsem se ho.

Z toho, co jsem věděla, se druhové vždycky oslovovali něžně a já si vždycky představovala, jaké to bude, až ho budu oslovovat zdrobnělinou jeho jména.

„Prostě mě oslovuj mým jménem, Elaro,“ řekl a vstal.

„Dobře, když si to přeješ.“

Zvedla jsem se z postele, krátce pohlédla na rozházená prostěradla a vzpomněla si, jak to naše malé cvičení všechno rozházelo.

Vaxen si začal sbírat oblečení a rychle vklouzl do svých černých kalhot.

Snažila jsem se o totéž, ale právě jsem si vzpomněla, že mi roztrhl šaty, jak jsme spěchali, abychom se k sobě přitulili.

Zatímco jsem sbírala zbytky svých šatů, sklouzla jsem pohledem k zrcadlu před sebou.

Prohlížím si svou nahou postavu, a když můj pohled klesl zpět na můj krk, uvědomila jsem si, že mě ještě neoznačil.

„Hej,“ řekla jsem a přispěchala k Vaxenovi, který se právě chystal opustit pokoj. Zastavila jsem se před ním. Potom: „Ještě jsme se neoznačili. Nech mě, ať tě označím.“

Ano, označme se, družko. Řekla vzrušeně má vlčice Sovereign, když jsem se naklonila k Vaxenovi a mé tesáky se vysunuly.

Právě ve chvíli, kdy jsem je chtěla zabořit do Vaxenova krku, ucítila jsem na svém krku jeho silnou ruku.

V mžiku mě Vaxen hrubě přitiskl ke zdi a přirazil mi k ní záda. Zakňučela jsem bolestí.

Najednou jsem byla zmatená a srdce se mi začalo chvět. Sevřel mi hrdlo ještě pevněji.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a můj hlas byl sotva víc než šepot.

„Nikdy jsem neměl v úmyslu tě označit,“ zavrčel Vaxen. Jeho pohled byl intenzivní. Vypadal vyloženě zhnuseně.

Byl to naprostý kontrast k tomu, jak se na mě láskyplně díval, když vešel do pokoje. Tehdy vypadal, že mě chce jen pohltit a dopřát mi potěšení, které jinde nezískám.

„Ale jsme druhové. Měli bychom se označit…“

„Ty budeš ta poslední osoba, kterou bych kdy označil!“ vychrlil ten jed.

Kolena se mi při jeho slovech začala třást.

Proč?

Necítil snad to družské pouto?

Byla to všechno lež?

„Takže? A co tvůj dřívější slib? Právě jsi mě připravil o panenství, Vaxene.“ Skoro jsem se rozplakala, ale slzy jsem potlačila.

Ještě jsem nemohla plakat.

Vaxen se při mých slovech nebezpečně ušklíbl.

Odstoupil a jeho ruce opustily můj krk.

Hlasitě jsem se nadechla a klesla na podlahu.

S lapáním po dechu jsem k němu vzhlédla, zatímco se na mě ušklíbal.

„No tedy. Elaro, ta ctnostná princezna téhle smečky…“ řekl.

Srdce mi bušilo, jak se Vaxen kolem mě začal otáčet.

„Dělala jsi drahoty, víš. Tak jsme si řekli, že bude rozumné…“

„Takže to nebylo skutečné?“ vyštěkla jsem a s obtížemi se postavila. Pohled se mi zamlžil slzami, když jsem se dívala do očí svému druhovi.

„Ano, Elaro. Tohle…“ Ukázal mezi mě a sebe. Potom: „Byla to jen hra.“ Odešel a vzápětí práskl dveřmi.

Když jsem to uslyšela, zatočila se mi hlava.

Takže se se mnou Vaxen nikdy nechtěl spářit?

Srdce se mi zlomilo a já se plazila přes pokoj a hledala svou tašku. Našla jsem ji u pelesti postele, zabořila do ní ruku, chtěla vytáhnout telefon a zavolat své jediné nejlepší kamarádce.

„Ahoj, Seline,“ řekla jsem přes slzy stékající mi po tvářích.

Chtěla jsem jen, aby mě kamarádka utěšila, ale místo toho jsem slyšela, jak vybuchla smíchy.

„Máme tě! Konečně jsi na to skočila,“ vyštěkla k mému překvapení.