VOKTOR

Díval jsem se na řeku; byl jsem těsně za hranicemi území svorky Crimson Lunar. Přestože jsem poslal zprávu, že přijíždím, nedokázal jsem se přimět do té svorky vstoupit. Hlavou mi bleskla ta mladá žena, kterou jsem včera v noci zachránil. Byl jsem si jistý, že patří k téhle svorce.

Něco na ní bylo. Za prvé, když se ptala, kdo jsem, nedívala se na mě. Za druhé, nemohl jsem ten její hlas dostat z hlavy. Byl mírně chraplavý, a přesto smyslný. Byla mladá. To jsem poznal podle toho, jak dokonalou měla pleť. Měla zkřížené nohy, aby zakryla svůj klín, a prsa si zakrývala pažemi a vlasy. Na někoho, kdo byl právě napaden, se zdálo, že jí na její cudnosti stále záleželo. Viděl jsem víc žen, než si dokážu pamatovat. Jedna další pro mě nic neznamenala...

To byla kurva lež. Měl jsem chuť jí ty ruce odtáhnout, abych viděl, co přede mnou skrývá, a právě ta myšlenka mě přivedla do kurevsky špatné nálady. Jasně, mohl bych ji jít najít a jsem si jistý, že by ty své nohy ochotně roztáhla. Ale ten fakt, že mě okamžitě zaujala... Kéž bych se jí pořádně podíval do tváře. Místo toho jsem se nechal rozptýlit jejím tělem. Navíc kurva božsky voněla. Jako lískooříšková čokoláda. Jestli jsem měl nějakou lidskou slabost, byla to lískooříšková čokoláda. Proč ta ženská musela kurva vonět jako ta jediná zasraná věc, o které bych řekl, že ji mám rád? Sebral jsem kamínek a hodil ho do vody. Ve tváři jsem měl hluboké zamračení.

Její vlk byl zářivě bílý. Běžela moc rychle, než abych ji viděl celou, ale z toho, co jsem viděl, na ní nebyla žádná jiná barva. Znal jsem jen jednu další světlou vlčici, a tou byla Rhiannon Sterling. Alfa samice právě této svorky.

„Alfo, vyrazíme? Už se blíží večer a máme večeřet s Alfami,“ řekl jeden z mých bojovníků, Zale.

„Jdeme.“ Vstal jsem a vytáhl si čerstvou cigaretu. Byl jsem oblečený v černém tričku, kožené bundě a černých džínách. K tomu černé boty a byl jsem hotový. Bylo mi u prdele, jakou mám pověst, nebo snaha udržovat si nějaký image. Zamířili jsme zpět k našim autům a já nasedl do svého Lamborghini.

„Jak dlouho se zdržíme, Alfo?“ zeptal se Zale, než jsem zavřel dveře.

„Asi týden, ta věc byla příliš blízko jejich svorky a není to poprvé, co zamířili tímhle směrem.“ Zamračil jsem se. Když tu ženu napadl, nešel po zabití... Proč?

O dvacet minut později jsme projížděli územím svorky a zpomalili u otevřené brány k sídlu Alfy. Bylo to v zalesněnější oblasti, než bych čekal. Úzkou cestu lemovaly stromy. V jednu chvíli po ní mohlo jet jen jedno auto. Projeli jsme kolem několika bojovníků, kteří tam stáli, a právě když jsem zaparkoval před středně velkým sídlem, uviděl jsem Evarica a Rhiannon vycházet z domu. Vystoupil jsem z auta a přešel k nim.

„Voktore,“ řekl Evaric a natáhl ruku. Věděl jsem, že mě ten parchant nemá rád. Nasadil jsem úšklebek bez špetky humoru.

„Evaricu,“ odpověděl jsem a stiskl mu ruku silou drtící kosti, což mi oplatil se stejným zápalem. Rhiannon protočila oči a náš stisk přerušila.

„Je milé, že jsi nás konečně navštívil,“ řekla. „Jak se mají Ines a Mikhail?“

„Neviděl jsem je celé měsíce,“ odpověděl jsem mrzutě. Nesnášel jsem zdvořilostní řeči. Pozdravila tři bojovníky, kteří přijeli se mnou – Zalea, Travise a Jacka. Zdálo se, že se s někým spojila telepaticky, protože pro mou tašku přišel omega. Ostatní tři budou ubytováni jinde.

„A jak dlouho se zdržíš?“ zeptala se a vedla mě dovnitř.

„Týden nebo tak nějak. Musím přijít na pár věcí.“

„Což znamená, že to nejsou dobré zprávy,“ zamračil se Evaric.

„Nuže, jsi vítán, jak dlouho budeš potřebovat,“ poznamenala Rhiannon.

Vzduch naplnila vůně lahodného jídla a musel jsem uznat, že mi to vůbec nevadilo. Ale právě tehdy, propletenou s vůní jídla, jsem ji ucítil. Tu stejnou opojnou vůni lískooříškové čokolády, ale ještě lepší. Hluboce jsem se zamračil a pohlédl ke schodům. Z té oblasti byla ta vůně silnější.

„Voktore?“ zavolala Rhiannon a s mírným, ostrým zamračením mě sledovala, jak zírám na schody. Věnoval jsem jí chladný pohled a následoval ji do jídelny. Stůl už byl prostřen pro osm lidí. „Náš syn Kaelen,“ představila ho.

Kaelen byl rozhodně mladší verzí Evarica. Hodně vyrostl, stejně jako Rykard-V. Potřásli jsme si rukama a poznal jsem, že si mě měří. Naposledy si ho pamatuji jako dítě. Jeho a jeho sestru...

Mé myšlenky zmizely, když mě ta samá vůně silně zasáhla, a já se otočil ke dveřím. Oči mi rudě zaplály, když jsem zaslechl kroky. A pak vešla ta mladá žena z minulé noci... Polkl jsem, když se naše oči střetly.

Teď, pod jasnými světly, byly šalvějově zelené s překvapivým modrým prstencem. Její plné rty byly mírně pootevřené. Pár pramenů vlasů jí padalo do obličeje. Přejel jsem ji očima a prohlížel si dlouhé modré maxi šaty s fialovými květy, které obepínaly její horní polovinu těla. Měla úzký pas a velká prsa. Sakra, na někoho, komu právě bylo osmnáct, byla docela kus... Zamračil jsem se a můj hněv při té myšlence rostl. Slyšel jsem její splašené srdce. Její stisk na podnosu, který držela, se chvěl. Připomněl jsem si, že je jí doslova o polovinu míň než mně.

Evaric zavrčel a já mu to pro jednou ani nezazlíval, doslova jsem zíral na jeho dceru.

„Naše dcera Aeliana. Pamatuješ si ji?“

„Vlastně ne. Ale pamatuju si ji z včerejší noci,“ poznamenal jsem a bez vyzvání se posadil ke stolu.

„Z včerejší noci?“ zeptala se Rhiannon, zatímco si všichni sedali. K mému podráždění si Aeliana sedla naproti mně a její iritující vůně mi naplnila nos. Střelila pohledem po svých dvojčatech. Obě vypadala nervózně. Zvedl jsem obočí.

„Tvoji dceru včera v noci kousl Manangal. Nebo jsi o tom nevěděl?“ zeptal jsem se posměšně Evarica, čímž jsem si vysloužil pohled plný zášti od dívky naproti.

„Je to pravda?“ zeptal se Evaric a oči mu zaplály.

„Tati, jsem v pohodě.“ Její smyslný hlas mi do těla vyslal příjemné vibrace. Říkal jsem si, jestli by bylo vážně tak špatné si před odjezdem trochu užít. Chci říct, kdyby to Evaric zjistil, byl by kurevsky vytočený, ale to mi bylo u prdele. Byla to jeho dcera, kdo mě tak sakra pokoušel. Normálně jsem na holky v tomhle věku nebyl... Tak proč teď?

„Byla jsi kousnutá? Ptala jsem se vás obou na včerejší noc,“ ozval se Rhiannonin ledový hlas. Teď přešla k Aelianě, stáhla jí z ramen malý svetr a zavrčela, když uviděla ránu, která už byla na její hladké opálené kůži téměř zahojená.

„Mohla jsi kurva umřít,“ řekl Evaric a upřel pohled na svého syna. „Měl jsi na ni dávat pozor.“

„Vyřešíme to později,“ řekla úsečně Rhiannon. Zvedl jsem obočí.

„Na mě se neohlížejte, klidně si kurva pokračujte,“ řekl jsem a naložil si jídlo. Viděl jsem, jak na mě Aeliana zírá, a zvedl jsem obočí. Bylo docela zajímavé, že se mě nebála. I když mě ženy chtěly, stejně ze mě měly strach.

„Jsem v pohodě. Můžeme se už prostě najíst, prosím,“ řekla a odtrhla ode mě pohled.

„Dobrá,“ řekla Rhiannon, sedla si vedle Evarica a políbila ho. Rodinné drama. Přesně proto kurva miluju samotu.

------

Večeře skončila a moji muži odešli do domu svorky, kde měli být ubytováni. Napětí mezi Sterlingovými bylo silné. Přestože se Evaric snažil o nezávaznou konverzaci o práci, Manangalech a Wendigách, věděl jsem, že v něm všechno vře. Oči mu neustále přeskakovaly z azurové na kobaltovou, a kdyby ho jeho družka nedržela, jsem si jistý, že by na svého syna skočil.

„Tohle je tvůj pokoj. Doufám, že budeš mít příjemný pobyt,“ řekl Kaelen úsečně. Věděl jsem, že to od táty ještě schytá.

„Hm,“ odpověděl jsem a vešel do pokoje. Moje věci už tam byly nahoře. Sundal jsem si bundu, přetáhl si tričko přes hlavu a rozhodl se jít do sprchy. Slyšel jsem, jak se rodina dole hádá. Bez ohledu na to, jak potichu se snažili být, nikdo si neuvědomoval, jak dobrý mám sluch.

O dvacet minut později jsem vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu. Šel jsem k nočnímu stolku zapojit telefon, když se dveře rozletěly a v nich se objevila rozrušená a docela vytočená Aeliana.

Její vzteklý pohled se změnil v šok, když jí oči padly na mé tělo.