«POHLED CASPIANA»

Promnul jsem si oči a loudavě sešel dolů po schodech do obývacího pokoje. Svalil jsem se na pohovku, zaklonil hlavu a zavřel oči. V hlavě mi dunělo jako při výbuchu, dokud jsem před sebou neucítil něčí přítomnost. Pootevřel jsem levé oko a povzdechl si, když jsem uviděl tátu, jak nade mnou stojí s pobouřeným a nesouhlasným výrazem. Nebylo mi to sice úplně jedno, ale skoro jsem v