Příštího rána jsem se ocitl u snídaně s rodinou a spěšně do sebe ládoval jídlo.

„Opatrně, Caspiane, ublížíš si.“

Ten hlas jsem ignoroval, popadl sklenici džusu a narychlo ji vyprázdnil do hrdla. Skoro to bolelo, jak jsem se trochu zakuckal, než jsem sklenicí práskl o stůl. Uslyšel jsem zvuk odsouvané židle přímo přede mnou. Nemusel jsem ani zvedat hlavu, abych věděl, kdo to je. Prudce jsem vstal