"No tak, Nico, tati a taťka čekají," zatáhl Dante za bratra, aby ho přiměl vstát.

Nico se na něj nervózně podíval.

"S tátou ti pomůžu, neboj se, Nico, taťka se nás zastane," Dante objal bratra kolem ramen.

"Táta se určitě bude zlobit," zamumlal Nico tiše.

"Neboj se, jsem tady," konejšil ho Dante, zatímco kráčeli k parkovišti, kde na ně rodiče už čekali.

Nico a Dante chodili na druhý stupeň a oběma bylo jedenáct let.

Chlapci mlčky nastoupili do auta. Nico se málem zakuckal pod Benedettovým ostrým pohledem, zatímco Donovan mu věnoval povzbudivý úsměv. Oba otcové zůstali bez hnutí, když je synové políbili. Dante držel Nica za ruku, zatímco tiše seděli na zadním sedadle pod přísným dohledem svých otců.

Donovan řídil a všichni mlčeli i poté, co dorazili domů. Obě děti je v tichosti následovaly se sklopenými hlavami.

"Co se stalo tvému bratrovi, Nico?" zeptal se Benedetto poté, co se oba chlapci posadili.

"Tati," oslovil Dante Benedetta prosebně a snažil se uchránit Nica před další vlnou kázání.

"Ptám se tebe, Nico, co se stalo tvému bratrovi?" zopakoval Benedetto tvrdým tónem.

"Tati, Danteho uhodil jeden starší kluk, ale tati, on ho kopl, i když byl ten kluk mnohem větší a vyšší než on. Dante ho zmlátil," vysvětloval Nico s nesmírnou pýchou na svého bratra.

Navzdory jeho nadšení si Benedetto a Donovan frustrovaně povzdechli nad chováním svého syna.

"Proč tvého bratra uhodil starší spolužák, Nico?" zeptal se Benedetto znovu s očividnou snahou zachovat trpělivost.

Nico pevně stiskl rty a díval se na tátu.

"Tati... tati, ona se mi prostě líbila, je hezká a vím, že já se jí taky líbil," vysvětloval Nico opatrně. Zněl tak pyšně.

"Co jsi udělal, Nico?" Benedetto tentokrát přimhouřil oči.

"Tati, ehm... tati, byla to jen pusa, přísahám, že to byla jen pusa, tati," vysvětloval Nico nervózně a těkal pohledem mezi rodiči.

Benedetto a Donovan si frustrovaně promnuli kořen nosu nad tím, co jejich syn tentokrát provedl. Nebylo to poprvé, co Nico políbil nějakou dívku a Dante se dostal do potíží, když ho bránil.

"Ta holka je ale flundra," zamumlal Dante tiše.

Donovan a Benedetto se na Danteho tázavě podívali, ale pak se znovu zamračili na Nica.

"Nico, tohle je už potřetí, co to tvůj bratr schytal kvůli tobě. Je ti teprve jedenáct, ale políbil jsi už tucet holek," zvolal Benedetto zklamaně.

"Ale tati, jim se líbilo, když jsem je políbil. Jen jim dávám to, co chtějí," snažil se Nico ospravedlnit své činy s roztomile našpulenými rty.

"Nico," varoval ho Benedetto nebezpečně.

"Proč Danteho tentokrát uhodili?" zeptal se Donovan zvědavě.

"Ten starší kluk byl do té holky, co jsem políbil, zabouchnutý a chtěl mě praštit, ale Dante mě odstrčil," odpověděl Nico a drbal se na hlavě, vypadaje velmi zahanbeně.

"Kam tě uhodil, Dante?" zeptal se Donovan se zaťatými zuby.

"Jen do ramene, taťko," odpověděl Dante věcně.

"Dante je úžasný, taťko, kopl toho kluka přesně tak, jak jsi nás to učil. Ten kluk se rozplácl na zemi, pak Dante počkal, až vstane, a když chtěl Danteho praštit, Dante ho kopl znovu a dal mu ránu do čelisti. Ten kluk zavrávoral a zase spadl na zem. Dante je boží, taťko!" vyprávěl Nico vzrušeně se živou gestikulací a neskrývaným obdivem k bratrovi.

"Byl větší než Dante?" dodal Donovan.

"Jo, taťko, byl o hodně větší a vyšší než Dante," odpovědil Nico s přikývnutím.

"Použil jsi ten chvat, co jsem tě učil? Opravdu jsi ho kopl tak silně, Dante? Rozplácl se na zemi po tvém kopu?" ptal se Donovan nadšeně svých synů.

"Jo, taťko, letěl k zemi jako hadr," vykřikl Nico hrdě a podíval se na bratra s nesmírnou pýchou.

"Zlato!" podíval se Benedetto nevěřícně na Donovana.

Donovan se otočil k Benedettovi a jeho nadšení okamžitě vyprchalo, když uviděl jeho ostrý pohled.

"Synové, nesmíte používat sebeobranu, kterou jsme vás učili, takhle. Není správné vyhledávat rvačky se spolužáky," zvážněl Donovan a přísně svým synům domlouval.

"Ano, taťko, moc nás to mrzí, taťko, tati," odpověděli oba sborově a cítili se provinile, když viděli, že se taťka přiklonil na tátovu stranu.

"Nico, prosím tě, už nepůsob bratrovi další potíže a přestaň líbat holky. Proboha, je ti teprve jedenáct," hartusil Benedetto podrážděně.

Nico se zamračil, ale přesto tátovi přikývl.

"Promiň, tati, už to neudělám," ujistil Nico Benedetta s kajícným výrazem ve tváři.

Benedetto se na něj jen díval. Nico vypadal sice provinile, ale Benedetto věděl, že tohle není konec Nicových kousků. Nico byl z těch dvou bratrů ten zlobivější a neustále přitahoval problémy jim i Dantemu.

"Nico, prosím tě, na vysokou máš ještě daleko a z toho, co vyvádíš, nás dřív trefí šlak," řekl Benedetto bezradně.

"Promiň, tati," omluvil se znovu a vypadal sklíčeně a nešťastně.

"Chceš, aby tvůj bratr byl kvůli tobě pořád bitý? Zítra nás zase předvolal ředitel školy, abychom vyřešili tvé lumpárny. Tebe to neunavuje, Nico?" pokračoval Benedetto ve výtkách. V jeho pohledné tváři se zračilo zklamání i hněv. Chování jeho syna ve škole ho velmi mrzelo.

Když Nico viděl, jak je táta rozzuřený a zklamaný, jeho úzkost ohromně vzrostla. Ze svých dvou otců byl táta při výchově ten přísnější. Dokonce i taťka se táty bál, když se zlobil.

Měl to spočítané.

*****😔😔*****