"Ne, tati, nechci, aby se Dantemu zase něco stalo. Prosím, řekni Dantemu, ať mě neodstrkuje pokaždé, když mě chce někdo praštit. On mě neposlouchá, tati, taťko. Je hrozně tvrdohlavý," vysvětloval Nico trochu podrážděně nad bratrovou přehnanou ochranitelskostí.

Donovan a Benedetto se podívali na Danteho, který jen tiše poslouchal Nica s tváří bez výrazu.

Dante byl na svůj věk trochu uzavřený a někdy až děsivý, na rozdíl od Nica, který byl svérázný a velmi nezbedný. Byl také ke svému bratrovi velmi ochranitelský, což ho vždycky dostalo do potíží.

Oba si poraženecky povzdechli. Věděli, že ať už Dantemu řeknou cokoli, bude to zbytečné. Dante bude svého bratra chránit vždycky, i kdyby to znamenalo, že si sám ublíží.

"Co s vámi mám dělat? Mám vás od sebe oddělit?" zeptal se Benedetto Nica, který se zděšeně nadechl, zatímco Dante se k Benedettovi prudce otočil s ustaraným výrazem.

"Ne, tati, prosím ne, budu hodný, slibuju, tati, budu hodný. Budu se chovat slušně, tati," zpanikařil Nico a prosil Benedetta.

Jediná věc, která na Nica platila, byla hrozba, že ho oddělí od Danteho. Byli si tak blízcí, že i když Nico občas hodně zlobil, Dante k němu byl velmi tolerantní.

"Tak se chovej slušně, nebo pošlu Danteho k strýčkovi Pietrovi," pohrozil Benedetto.

"Slibuju, tati, budu hodný. Prosím, neposílej Danteho pryč," slíbil Nico otci vážně. Nechtěl být od bratra odloučen.

Dante celou dobu mlčel a jen poslouchal rodiče a svého nezbedného bratra. Tato scéna pro něj ani pro jejich taťku nebyla ničím novým, ale tentokrát pocítil kvůli tátově hrozbě obavy. Nechtěl odejít z domova a nechat Nica samotného.

"Tohle je naposledy, Nico. Dávám ti poslední šanci," varoval Benedetto Nica vážně.

"Ano, tati, děkuju," zvolal Nico s naprostým odhodláním ve své vážné tváři.

Benedetto a Donovan na Nica zírali. Vypadal tak vážně a zdálo se, že si Benedettovy hrozby poprvé vzal k srdci. Obvykle nad Benedettovými slovy jen pokrčil rameny nebo je všechny ještě víc škádlil, ale tentokrát viděli, jak moc zvážněl.

Během večeře byl Nico velmi tichý a zdálo se, že je hluboce zamyšlený. Dokonce i Dante občas koutkem oka pohlédl na bratra, který byl u stolu nezvykle zamlklý. Obvykle si Nico přivlastnil veškerou konverzaci a chlubil se vším možným – od dobrých známek a aktivit až po holky, které do něj byly blázen – ale dnes večer mlčel.

Dokonce i při učení se zdálo, že se Nico soustředí a dělal úkoly bez velkého mluvení a reptání.

Když s úkoly skončili, Dante si šel lehnout a začal si číst knihu, kterou si dříve půjčil v knihovně. Nico už byl ve své posteli a se zavřenýma očima vypadal, že spí.

Dante pohlédl na bratrovu postel a povzdechl si, když viděl Nicovu spící postavu, ale věděl, že bratr je stále vzhůru.

"Dobrou noc, Nico," popřál mu Dante. Položil knihu na noční stolek a zhasnul lampu.

Než Dante zavřel oči, zadíval se na siluetu svého ležícího bratra. Od druhého chlapce se mu nedostalo žádné odpovědi.

Dante už pomalu usínal, když ho vylekal stín, který se nad ním sklonil.

"Dante, nemůžu spát," prolomil ticho v pokoji Nicův tichý hlas. Dante na stín v polosnu zíral.

"Můžu spát tady s tebou?" zeptal se Nico ztrápeným hlasem.

Dante si povzdechl, posunul se, aby mu udělal místo, a Nico si k němu tiše lehl.

"Dante, můžeš mě obejmout?" zeptal se znovu, otočený k Dantemu zády a objímající svůj polštář.

Dante se otočil na bok a zezadu objal svého neklidného bratra. Nico ho vždycky prosil o objetí, když byl něčím rozrušený nebo když mu rodiče vynadali.

V pokoji se znovu rozhostilo ticho, a tak Dante zavřel oči, aby usnul.

"Dante, slíbil jsem, že budu hodný. Už nebudu líbat žádné holky, i kdyby mě o to prosily," zašeptal Nico do nočního ticha.

"Hmmm..." zabručel jen Dante a přikývl.

"Odteď už ti nebudu dělat žádné problémy," pokračoval Nico tichým hlasem.

"Hmm..." zamumlal Dante znovu a přikývl.

Nico už znovu nepromluvil, a tak si Dante myslel, že už spí, a políbil ho do vlasů.

"Dante?" zašeptal Nico znovu.

"Hmm?" ozval se Dante v odpovědi.

"Mám hrozný strach," zamumlal Nico úzkostně.

"Hmm? Z čeho?" zeptal se Dante do tmy.

"Že tě táta pošle k strýčkovi Pietrovi. Nechci být bez tebe," pokračoval Nico úzkostně.

"To se nestane," ujistil ho Dante.

"Vzal bys mě s sebou?" zeptal se Nico s trochou naděje, zatímco Dante se jen neznatelně usmál. Bratrovy pochody ho pobavily.

"Táta mě k strýčkovi Pietrovi nepošle," opravil ho Dante.

"Jsi si jistý?" Nico se k němu otočil, aby zjistil, jestli to, co říká, je pravda.

"Ano," odpověděl Dante klidně.

"A co když to táta přece jen udělá?" trval na svém Nico.

"Neudělá, když se prostě budeš chovat slušně," odpověděl Dante přísně.

"Už jsem to slíbil," zamumlal Nico a zamračil se na bratra.

"Takže neudělá," řekl Dante stroze.

"Dante?" zavolal Nico znovu.

"Hmm?" zabroukal Dante se zavřenýma očima.

"Musíš mi to slíbit," zamumlal Nico tiše.

"Hmm... co?" zeptal se Dante rozespale.

"Musíš mi slíbit, že mě neopustíš a že budeme vždycky spolu," Nico znovu otočil hlavu, aby se podíval na bratra.

"Ano, slibuju, nikdy neodejdu a budeme vždycky spolu, ať se děje cokoli," Dante otevřel oči a zadíval se do černých tůní Nicových očí.

"Děkuju, Dante. Já taky slibuju, že tě nikdy neopustím a budeme pořád spolu. Dante, budeme mít v budoucnu manželku?" vyhrkl Nico a znovu objal svůj polštář.

"Nemůžeme vědět, co nám budoucnost přinese, Nico," zamumlal Dante a znovu políbil Nica do vlasů.

"Kdybys chtěl manželku, musíš se mě zeptat na svolení, Dante," prohlásil Nico rezolutně.

Dante se nad bratrovou zvláštní prosbou, nebo spíše požadavkem, jen uchechtl.

"Ano, zeptám se," ujistil bratra Dante.

"Děkuju. Já se tebe taky zeptám," zamumlal Nico tiše.

Dante se usmál a pobaveně nad jejich rozhovorem zavrtěl hlavou.

"Pojďme spát, už je pozdě. Dobrou noc, Nico," Dante přitáhl bratra v objetí blíž.

"Dobrou noc, Dante," zamumlal Nico rozespale a tichou noc dvou bratrů doprovodilo jemné pochrupování.

****

🙂

🙂

****