Sprchovala jsem se, ale měla jsem pocit, že mě někdo sleduje.

V posledních dnech jsem byla naprosto fascinovaná mořskými lidmi a dnem i nocí jsem je neúnavně studovala.

Mé okouzlení tímto tajemným druhem způsobilo, že se mi před několika dny v mých snech začal zjevovat mořský muž.

Byl majestátní, mladý a vysoký asi tři metry. Horní část těla měl svalnatou a jeho ocas byl měňavě ebenový. Ocas tak silný, že jediný pohyb měl sílu vyvolat obrovskou, pohlcující vlnu.

Můj sen se však vůbec netýkal tématu mého výzkumu, protože tenhle mořský muž byl démon!

A teď jsem měla pocit, že mě někdo sleduje v bezpečí mé vlastní koupelny na univerzitní koleji.

Stěny a podlaha koupelny jako by se proměnily ve sklo a zdola na mě zíral pár pronikavých, planoucích očí. Celé mé tělo, včetně mých intimních partií, mi připadalo odhalené a vystavené zkoumavým pohledům.

V tu chvíli jsem se chtěla rychle zakrýt ručníkem.

Právě tehdy mě zaplavila vůně, která omámila všechny mé smysly. Ruka mi slabě sklouzla ze stěny a celé mé tělo se zhroutilo k zemi. Najednou jsem neměla sílu se zvednout.

Měla jsem ležet na zemi, ale v tu chvíli se zdálo, že mé tělo pluje na hladině vody a nechá se unášet proudem.

V mžiku jsem měla pocit, že je mé tělo přitisknuté k něčemu studenému. Ten ledový pocit se podobal mořské vodě. Vůně zesílila a začala jsem cítit slanost moře.

Chtěla jsem utéct, ale nedokázala jsem sebrat žádnou energii, zvláště v nohách, které mi připadaly jako zapletené do něčeho mokrého a slizkého.

Podívala jsem se dolů a uviděla ebenový rybí ocas, který mi svíral nohy. Na ocasní ploutvi byly rudé skvrny, podobné krví potřísněné dýce.

Mé horní tělo bylo přitisknuto k jinému, humanoidnímu tělu. Přestože jeho tělesná teplota byla nižší než u běžného člověka, jeho síla byla nesrovnatelná.

Měl pár rukou, nebo přesněji řečeno pár drápů s plovacími blanami mezi prsty.

Tento pár rukou se kousek po kousku posouval od mého pupíku nahoru. Brzy se téměř dotkly mého hrudníku.

Za mnou se ozval hluboký povzdech.

V tu chvíli jsem na zádech ucítila tvrdé tělo.

Pokud jsem se nemýlila, bylo to tělo toho mořského muže! Tělo pevnější než u běžného muže mě zezadu pevně objímalo.

Cítila jsem poplach a strach. ‚Ten netvor má v úmyslu… ale já jsem člověk, co se mnou ten mořský muž hodlá udělat?‘

A tělo, které bylo přitisknuté k mým zádům, se pohnulo. Přitiskl se ke mně ještě těsněji a pak se nechtěně dotkl bradou mého citlivého ramene.

Jeho hbitý ocas pomalu oddělil mé nohy a ocasní ploutev se posunula směrem k mé pánevní oblasti.

Celé mé tělo se začalo třást. Mentálně jsem se bránila, ale mé tělo tomu pocitu odolat nedokázalo.

V tu chvíli prostor kolem mě zaplnila ona vůně.

Mé tělo zrudlo a aniž bych o tom věděla, mé nohy byly slabší a slabší. Bylo pro mě těžké udržet se, natolik, že jsem se o tělo mořského muže opírala čím dál víc.

Slyšela jsem, jak se za mnou ozvalo uchetnutí, a téměř jsem cítila, jak se mu u mého ucha zvedají koutky úst.

‚To musí být sen. Musela jsem se do výzkumu mořských lidí ponořit až příliš hluboko, proto se mi zdá takový sen.‘

‚I kdyby existovalo něco jako živý mořský muž, proč by se najednou objevil v mé koupelně?‘

Ale ten sen působil tak skutečně.

Zůstala jsem v nevěře, i když se zdálo, že to pevné tělo má v úmyslu vniknout do mého, a nemohla jsem se přestat třást.

Najednou se dveře koupelny otevřely.

„Aha!“ vykřikla moje spolubydlící. „Kaelen, proč ležíš na zemi?“

Byla jsem naprosto v rozpacích – uvidí snad výraz mé tváře ve chvíli, kdy mě očaroval mořský muž?

Měla jsem ústa dokořán, ale nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo.

Chladivý pocit za mými zády byl pryč a silná vůně se pomalu vytrácela.

Spolubydlící mi pomohla vstát a starostlivě řekla: „Musela jsi být ze svého výzkumu mořských lidí vyčerpaná a omdlela jsi v koupelně.“

„Brzy se vydáš s profesorem hledat stopy po mořských lidech. Musíš na sebe dávat pozor, jinak se ti to může stát znovu na moři.“

Mátlo mě to a začala jsem mít o předchozím zážitku pochybnosti.

‚Jsem opravdu tak unavená, že jsem prostě omdlela?‘

‚Takže to, co se stalo předtím, byl jen sen?‘

‚Proč se mi v posledních dnech zdá pořád ten samý sen?‘