„Nad čím přemýšlíš, můj drahý studente? Nemůžu tomu uvěřit... Sním snad? Jsi znovu v mých rukou... Ach, Kaelene... Můj drahý Kaelene...“

Korgan se na mě díval svrchu, tiskl svou tvář k mé a hleděl na mě jako posedlý.

I v téhle situaci jsem myslel jen na Vraxose. Nebyl jsem jiný než ubohý lumík na okraji útesu.

Najednou jsem uslyšel nějaké zvuky a mým směrem vyrazil smrtící aura. Než se Korgan stih