Lauren

Slyšela jsem, jak se otevírají dveře, a podle čisté citrusové vůně jsem poznala, že je to Darren. Neobtěžovala jsem se vstát, abych ho přivítala doma. K čemu by to bylo? Když jsem moc dobře věděla, že by to neocenil a ani by o to nestál.

Překvapilo mě, že vůbec přišel domů. V poslední době jsem ho vídala zřídka, a když už, tak mě buď ignoroval, vyhýbal se mi, nebo na mě útočil. Někdy byl pryč i několik dní, až jsem zapomínala, že mám manžela. Neustálá bolest v srdci mi však vytrvale připomínala, že druha skutečně mám. Druha, který už mě nechtěl.

Jeho kroky se blížily k jídelně. Seděla jsem u stolu s hrnkem v dlaních. Když se přiblížil, nevzhlédla jsem. Nevzhlédla jsem, ani když se zastavil pár stop ode mě. Hodil přede mě nějaké dokumenty, a teprve tehdy jsem zvedla hlavu.

„Co je to?“ zeptala jsem se podezřívavě a mé oči se setkaly s jeho obsidiánovými duhovkami.

Stejně jako pokaždé, když se naše cesty zkřížily, jeho oči byly chladné a tvář jako vytesaná z kamene. Těžko se věřilo, že je to ten samý muž, který mě ještě před pár měsíci zahrnoval láskou a náklonností. Bylo to všechno jen předstírané? Hrál to celou tu dobu a jen čekal, až se Miranda vrátí?

„Podepiš to, to jsou rozlukové papíry. Jelikož jsem tě nikdy neoznačil, bylo snadné přesvědčit starší, aby s naší rozlukou souhlasili a schválili ji,“ zavrčel na mě, jako by mu už jen rozhovor se mnou kazil den.

Koho by napadlo, že to, že mě neoznačil, bude jednou použito proti mně? Označení bylo jediné téma, o které jsme se kdy hádali. Vždycky se z toho vymlouval a odkládal to. Jeho odmítání označit mě mělo být varovným signálem. Ale já pro něj stále hledala omluvy a myslela si, že to udělá, až na to bude připravený.

Překvapeně jsem se na něj podívala. Nikdy by mě nenapadlo, že zajde až tak daleko. Byli jsme spolu deset let, deset dobrých let. Vybudovali jsme si společný život a on to teď chtěl všechno zničit během pár měsíců od jejího návratu do našich životů?

„To nemůžeš myslet vážně, Darrene,“ řekla jsem smutně. Můj hlas byl sotva nad úrovní šepotu.

Slzy se mi draly do očí, ale nedovolila jsem jim vytéct. Za posledních pár měsíců jsem se naplakala dost. Copak neviděl tu bolest v mých očích? Byl tak lhostejný k tomu, jak mě ničí? Stála jsem při něm, když ho opustila. Znovu jsem ho poskládala dohromady poté, co ho zničila. Byla jsem tu pro něj celou tu dobu. Tak jak mohl tak lehkovážně zahodit všechno, co jsme měli, kvůli té nevěrné couře?

„Myslím to vážně, tak ty zatracený papíry sakra podepiš,“ vyštěkl a praštil pěstí do stolu, až ho málem přerazil vpůli.

Tvář měl zkřivenou hněvem. Polekaně jsem uskočila, a protože byl blízko, narazila jsem do něj. Z takové blízkosti jsem cítila její parfém. Viděla jsem skvrnu od rtěnky na jeho krku. Musel přijít přímo od ní.

Jeho chování se mi hnusilo. Že přijde do domu, který jsme proměnili v domov, a páchne jinou ženou. Že tak nestoudně pohrdá svými sliby a otevřeně mě podvádí s tou samou ženou, která ho před deseti lety zlomila.

Bolest, která mi probodávala srdce při představě, že jsou spolu, byla drtivá. Obraz toho, jak se s ní miluje a dotýká se jí tak, jako se dřív dotýkal mě, mi nešel z mysli. Místo toho mi to trhalo mé už tak rozervané srdce.

Odstoupila jsem od něj a vyzývavě se mu podívala do očí. „Nepodepíšu je!“

„Prosím?“

Jeho oči nebezpečně ztemněly a sálaly z něj vlny hněvu. Vlasy na zátylku se mi zježily. Na okamžik jsem své rozhodnutí přehodnotila, ale pak jsem se rozhodla vytrvat. Nemohla jsem mu dovolit zničit to, co jsme vybudovali. Byla jsem dost silná na to, abych za naši rodinu bojovala.

„Řekla jsem, že je nepodepíšu!“ zasyčela jsem a oplatila mu jeho pohled.

Mé srdce sice bylo zlomené, ale odmítala jsem se ho vzdát. Vzdát se našeho svazku. Miranda se sem jen tak nenapochoduje, aby zničila všechno, co jsem vybudovala. Odmítala jsem nechat tu mrchu vyhrát.

„Podepíšeš je, nebo přísahám při Měsíční bohyni, že tě kurva zničím,“ zavrčel.

„Dělej si, co chceš, Darrene… nemůžeš mě zlomit víc, než jsi to už udělal.“

Hleděla jsem do jeho pohledné tváře a v duchu ho prosila, aby si vzpomněl na naši lásku. Aby prohlédl její klam a lži. Aby viděl spoušť, kterou působí mé duši. On to ale neudělal a já se bála, že je možná už nenávratně ztracen.

„Ó miláčku, v tom se pleteš… Nemáš ani tušení, o kolik víc škody ještě můžu napáchat,“ ušklíbl se zle a já se musela ovládat, abych se před jeho chladem neotřásla.

Otočil se a rázným krokem opustil kuchyni. O chvíli později jsem ho slyšela stoupat po schodech a opřela se o stůl. Nechala jsem slzy, které jsem dosud držela v sobě, volně stékat.

Kde jsem udělala chybu? Udělala jsem něco, co rozhněvalo Měsíční bohyni, a ona mě teď trestala? Prostě jsem to nechápala.

Ještě před pár měsíci jsem byla šťastná. Spokojená se svým životem. Měla jsem milující rodinu, skvělé přátele a mé podnikání vzkvétalo. Dokonce jsem plánovala otěhotnět. Ale v mžiku se všechno zhroutilo.

Miranda se vrátila do našich životů jako zuřivý hurikán a zanechala za sebou jen zkázu. Začalo to tím, že přišla do jeho firmy. Když jsem se o tom dozvěděla, konfrontovala jsem ho a on mě ujistil, že se nic neděje. Že si jen zašli na oběd popovídat. Že se nemám bát, protože ona je definitivně minulostí.

Měla jsem se bát. Protože teď, o několik měsíců později, mě žádal o rozluku. Můj největší strach se naplnil. Opouštěl mě kvůli ní a já nevěděla, jak se s tím vyrovnat.

Zuřivě jsem si utřela slzy, naštvaná na sebe za svou slabost. Nesmím podlehnout slabosti, protože pokud to udělám, ztratím všechno, co mi bylo drahé.

Nejistým krokem jsem šla do svého pokoje. Darren mě vyhodil z naší ložnice, když se začal scházet s Mirandou. Tam jsem se pokusila usnout, ale nešlo to. Má mysl se odmítala vypnout. Odmítala mi dopřát klid ve své temné propasti.

Bylo kolem deváté hodiny, takže jsem věděla, že už bude spát. Vyšla jsem z pokoje, po špičkách vyběhla schody a vešla do jejího pokoje. Jelikož jsem její ložnici znala jako své boty, tiše jsem přistoupila k její posteli.

Posadila jsem se na Krystalinu malou postýlku a prsty jí projížděla v jemných kadeřích. Vdechovala jsem její vůni, která mě trochu uklidňovala. Byla jsem příliš mimo, než abych si uvědomila, že nespí úplně tvrdě. Najednou se rozsvítila lampička u její postele, a když uviděla, že jsem to já, vykřikla.

„Vypadni z mýho pokoje! Jdi pryč!“ zaječela.

„Tati!“ křičela z plných plic, jako bych se ji chystala zavraždit.

Darren vtrhl do dveří během několika sekund. Rozsvítil a očima hledal vetřelce, až jeho pohled spočinul na mně. Starostlivý výraz se změnil v vražedný a on vykročil ke mně. Krystal přiběhla k otci a pevně ho objala.

„Tati, ona mě vyděsila. Nechci ji tu, ať jde pryč,“ zamumlala do jeho pyžamových kalhot. Celé tělo se jí třáslo, jako by potkala monstrum, a ne svou matku.

Srdce mě bolelo ještě víc, když mě vlastní dcera už ani neoslovovala „mami“. V poslední době jsem byla odsunuta na pouhé „ona“. Jako bych nebyla nic víc než služebná.

Darrenův pohled změkl, když se podíval na naši dceru. „Běž do mého pokoje, zlatíčko. Za chvíli tam budu a pak můžeme odjet.“

To bylo to jediné, co jsme měli v dnešní době společné. Lásku k naší dceři. Dceři, která vypadala jako dokonalá směs mě a Darrena. Měla zrzavohnědé vlasy. Zrzavou po mně, protože jsem rusovláska. Hnědou po tátovi. Měla také jeho obsidiánové oči.

„Jedeme za maminkou Mirandou? Moc ráda u ní bývám,“ řekla a její hlas přetékal radostí. Její nadšení z Mirandy mi srdce rozlomilo o kousek víc.

Tak říkala Mirandě. Mně přestala říkat matko už před měsíci. Celé měsíce se mnou nemluvila a nepustila mě k sobě. Moje vlastní dcera dávala přednost jiné ženě přede mnou. Stejně jako Darren, i Krystal mě teď nenáviděla a nechtěla se mnou mít nic společného.

„Ano, teď už běž, ať to tady můžu dodělat,“ řekl jí Darren jemně.

Krystal se na tátu usmála, pak po mně hodila opovržlivý pohled a odešla z pokoje.

„Co jsi dělala v jejím pokoji?“ zeptal se a ten jemný pohled, který měl před chvílí, se změnil v smrtící.

Stoupla jsem si a než jsem odpověděla, povzdechla jsem si. „Je to moje dcera, Darrene, chtěla jsem jí být nablízku.“

Teď už jsem se ke Krystal nemohla ani přiblížit, aniž by na mě nezačala ječet nebo na mě nekřičela, ať jdu pryč. Úplně se změnila, jakmile ji Darren představil své milence. Veškerá náklonnost, kterou ke mně měla, se přenesla na ni.

Bohyně, jak jsem tu prolhanou mrchu nenáviděla.

„Nechce tě u sebe. Pochop to už konečně!“ Jeho urážka mě bolela, ale mluvili jsme o mé dceři.

„To proto, že jsi té couře dovolil vymýt jí mozek. Jestli si myslíš, že nechám tuhle hloupou děvku vychovávat svou dceru, tak se šeredně pleteš,“ vyštěkla jsem opovržlivě.

Neviděla jsem ten úder přicházet. Stála jsem tam, zlostně na něj hleděla, a v další vteřině jsem byla na zemi. Svět se se mnou točil a v uších mi po tom nárazu zvonilo.

„To bylo kurva naposledy, co jsi takhle mluvila o ženě, kterou miluju,“ zavrčel, hlas chladný hněvem. Podíval se na mě s odporem a pak na mě plivl. Odešel z pokoje, aniž by se ohlédl, a o pár minut později jsem slyšela, jak odjíždějí.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Seděla jsem tam na zemi a po tváři mi stékaly slzy. Levé tváře mě pálilo. Věděla jsem, že tam budu mít modřinu.

Jak mohl? Těma rukama mě držel. Utíral mi jimi slzy a mazlil se se mnou. Tak jak mě mohl udeřit? A to všechno kvůli ní.