„Výtečně, jako pár se začneme chovat od zítřka,“ řekne Sebastian a postaví se.

Letmý pohled ven prozradí, že je večer. Slunce už zapadalo. Nemůžu uvěřit, že tu jsme tak dlouho. Oči vrátím zpět na něj, když se přesune a stoupne si vedle mě. Nabízí mi ruku.

„Počkat! To je všechno?“ zeptám se s pochybami.

Nejprve se na mě zmateně podívá a pak mu v očích něco secvakne. Upřímně jsem si myslela, že toho