„Tak se omlouvám, že mi záleží na mém budoucím synovi,“ odseknu, než odejdu.

Dupavě odkráčím a prásknu za sebou dveřmi. Nezavolá na mě. Ani se mě nepokusí uklidnit a já se neohlížím.

Jakmile jsem za jeho branou, uvědomím si, jak moc jsem byla hloupá. Tohle byla odlehlá oblast a bylo nepravděpodobné, že bych tu sehnala taxík. Neměla jsem telefon ani kabelku. Když o tom tak přemýšlím, vlastně ani ne