„Budeme tu muset vyvětrat. Pravděpodobně i otřít strop.“

Neřekla nic, jen ukrojila kousek dortu a položila ho na talíř. Ukrojila další, poloviční velikosti, a ten velký kousek postavila přede mě, pak si sedla vedle. Vzala vidličku, ukrojila kousek z rohu a vložila si ho do úst. Zatímco žvýkala, sledoval jsem, jak jí po tvářích stékají slzy.

Dante měl možná pravdu. 'Asi je načase, abych se posunu