Když jsem se probudila, visela jsem zpátky na zdi. Zápěstí už jsem měla zase vykloubená a věděla jsem, že mi museli dát něco na uspání. Kdo ví, jak dlouho jsem vlastně spala. Prožírala se mnou vlna starostí, ale po chvíli jsem si uvědomila, že nebyly moje. Zvedla jsem hlavu a opřela ji o zeď. Vance v tom uvízl se mnou. Jakkoli by pouto kvůli všemu tomu stříbru nemělo být cítit, neměla jsem sílu vy