Elara

Nemohla jsem dýchat. Vzhlédla jsem, setkala se s jeho pohledem a neviděla tam nic než upřímnost a lásku. Než mě stihlo napadnout, abych ho políbila, abych řekla, ať zapomeneme na hostinu a cokoli dalšího, co by měl dnešek obnášet, neochotně si povzdechl, ustoupil a nabídl mi ruku.

„Pojď, přežijme tuhle hostinu, ať konečně můžeme mít klid, který jsme si zasloužili.“ Ušklíbl se. „Chci mít příl