Pohled Willy

„Dobrý den. Mám rezervaci. Willa Sterlingová.“

Recepční ke mně vzhlédla, pak sebou lehce trhla a přejela mě pohledem od hlavy až k patě. Její tmavě rudé rty se zkroutily do ušklíbku.

„To si děláte legraci, ne?“ odfrkla si a otočila se k kolegyni vedle sebe, která se tvářila podobně.

Mrkla jsem a zamračila se. „Prosím?“

Recepční si vyměnily další pohled, ze kterého mi naskočila husí kůže. Co to s nimi kurník bylo? Jediné, co jsem chtěla, bylo dostat klíče od pokoje a počkat na svého snoubence Silase.

Za pár hodin jsme se měli brát. Měl to být soukromý obřad, jen já a on. A nehodlala jsem si nechat své plány nikým zkazit – natož dvojicí drsných recepčních.

Recepční s rudými rty na mě naklonila hlavu. „Už jste se ubytovala před dvěma hodinami. Pokud je to nějaký žert, doporučuji vám toho nechat, než zavolám ochranku.“

Svraštila jsem obočí. „Cože? Já se ještě neubytovala.“ Z úst mi unikl nervózní smích.

Druhá recepční se na mě podívala, jako by o něčem uvažovala, a pak se otočila k té s rudými rty. „Ukaž jí to.“

Rudovláska po mně střelila nevraživým pohledem, ale udělala, co jí bylo řečeno. Otočila ke mně notebook a klikla na tlačítko. Pak na něco ukázala.

Seznam ubytovaných.

A skutečně, bylo tam mé jméno. Willa Sterlingová.

„Aha,“ zasmála jsem se. „To bude nejspíš můj snoubenec. Musel mě ubytovat na moje jméno. Měla jsem tu sice být dřív než on, proto mě to tak překvapilo.“

Recepční si znovu vyměnily pohledy. Vypadaly zmateně.

„To není moc vtipný žert, slečno,“ řekla ta druhá. „Ubytovala jste se s nějakým mužem před dvěma hodinami. Vím to, protože jsem vám chválila ten roztomilý top, co máte na sobě.“

Sklopila jsem zrak k bílému crop topu, na kterém byl přes prsa nápis „NEVĚSTA“.

Silas mi ho koupil před pár dny. Říkal, že ho viděl a hned ho napadlo, že v něm budu na svatbě vypadat skvěle.

„A pak jste říkala, že se budete brzy vdávat,“ dokončila za ni ta s rudými rty.

Něco těžkého – spolu s mým srdcem – mi kleslo do žaludku. Něco bylo špatně.

„To musí být nějaké nedorozumění…“ hlas mi zanikl.

Protože to nebylo možné… Ani náhodou.

„To jsem nebyla já,“ řekla jsem tentokrát pevně.

Znovu se na sebe podívaly, a když se obě podívaly na mě, spatřila jsem v jejich tvářích něco, co připomínalo lítost.

Ten pohled se mi nelíbil. Ani trochu.

Nakonec si ta s rudými rty povzdechla. „Nevím proč, ale věřím vám.“ Pak se naklonila dozadu, aby něco našla.

Vynořila se s kartou od pokoje. „Doufám, že si to vyřešíte,“ zamumlala a na tváři vykouzlila nucený úsměv.

Celou cestu výtahem nahoru jsem nemohla dýchat.

To nebylo možné. Ona by to neudělala…

Ne. Ne po tom všem.

Ale i když jsem přiložila kartu k zámku našeho pokoje, srdce mi bušilo a v krku se mi zvedal žluč.

Otevření dveří jen potvrdilo mé obavy.

Moje dvojče Jade sedělo obkročmo na mém snoubenci a hlasitě vzdychalo, zatímco on do ní zespodu narážel.

Celou minutu jsem se nezmohla na nic jiného než na zírání. Stála jsem tam a taška mi s tlumeným žuchnutím vypadla na zem. Vnitřní strany tváří mě bolely z toho, jak silně jsem se do nich kousala. Slzy mi už dávno rozmazaly vidění.

A oni si mě ani nevšimli.

‚Možná to nevěděl,‘ říkala jsem si v duchu. ‚Možná si myslel, že Jay jsem já.‘

Ale i bez toho, abych ta slova vyslovila nahlas, jsem si uvědomila, jak strašně hloupě znějí.

Se Silasem jsme spolu ještě nespali.

„Mmhm, ano. Přesně tak, zlato,“ zasténala Jade. „Ty mě tak dobře pícháš, miláčku.“

Něco ve mně se zlomilo a křičelo na mě, ať se otočím, potichu odejdu a už nikdy neukážu svou tvář.

Ale něco silnějšího mě nutilo zůstat.

A tak jsem to udělala.

„Jade…?“ hlas se mi zlomil. „Silasi?“

Oba se na mě v tu samou chvíli otočili.

V Silasově výrazu blesklo překvapení a ještě něco jiného, ale zmizelo to dřív, než jsem stačila mrknout.

Odsunul ji ze sebe a Jade měla tu drzost si povzdechnout. „Vážně, Sy? Už jsem skoro byla.“

Sy?

„Willo,“ vydechl Silas, když vyskočil z postele a ani se neobtěžoval zakrýt si své nádobíčko. „Přísahám, myslel jsem, že je to ty. Já jsem nechtěl…“

Natáhl se k mé paži, ale já ucukla, oči upřené na jednu jedinou osobu.

Jade.

Na tváři měla samolibý úšklebek, zatímco si upravovala rozcuchané vlasy. „Ale prosím tě, zlato,“ řekla lehkovážně. „Je čas přestat s tím divadýlkem, nemyslíš? Už je to trapné.“

Silas se k ní otočil. „No tak. Byla to zábava.“

„Co je to… co to děláte…?“ Nemohla jsem mluvit. Byla jsem ohromená.

Nevypadalo to jako nějaká jednorázová chyba. Vypadalo to, že se znají velmi dobře.

A to nebylo možné. Protože jsem Jade Silasovi nikdy nepředstavila.

Jade jsem neviděla dva roky.

„Jak…“

Jade se při vstávání krátce zasmála. Také se neobtěžovala zakrýt, takže oba stáli přede mnou úplně nazí.

„Dostává šok, zlato. Měli bychom ji hned zbavit toho trápení, ne?“ uvažovala a přešla k Silasovi.

Pak si ho přitáhla k sobě a políbila ho přímo přede mnou, přičemž tiše zasténala a zachichotala se.

Tak moc jsem chtěla odejít, ale nohy se mi nepohnuly.

Z nějakého důvodu byly jako přikované k podlaze.

A z ještě více ujetého důvodu jsem nemohla odvrátit zrak. Sledovala jsem, jak Jade bere Silasův stále ztopořený penis do ruky a pohybuje s ním tam a zpět, zatímco její oči zůstávaly upřené na mých.

„Ř-říkal jsi…“ snažila jsem se ze sebe dostat slova. Ani jsem nepoznávala svůj vlastní hlas. „Říkal jsi, že na sex ještě nejsi připravený, Silasi,“ řekla jsem roztřeseně. „Říkal jsi, že počkáš, až budeme svoji.“

Silas zaklonil hlavu a rozesmál se, kousl se do rtu a tichým zasténáním dal najevo rozkoš, kterou pociťoval. Kolena se pode mnou podlomila a musela jsem se chytit zdi, abych se udržela na nohou. „Myslela jsem, že mě miluješ!“ vykřikla jsem teď hlasitěji a cítila, jak mi po tváři začínají stékat slzy.

Jade Silase pustila a on udělal pár kroků ke mně.

A když mě chytil za čelist, nemohla jsem se pohnout.

„Myslela sis, že tě miluju, Willo? Ne. Jay je láska mého života.“