Pohled Willy

‚Jay je láska mého života.‘

Jay.

Je.

Láska.

Mého.

Života.

‚Myslela sis, že tě miluju?‘

Nemohla jsem dýchat. Ústa jsem měla otevřená, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Můj mozek nebyl schopen vstřebat to, co jsem právě slyšela.

Hruď mě bolela, když Silas hrubě pustil mou čelist.

„Proč?“ můj hlas byl tak tichý, že jsem zněla jako dítě. „Proč mi tohle děláš?“

Jade se krátce a potěšeně zasmála, když ke mně kráčela, úplně nahá a naprosto v klidu. „Ach, ségra, ty to pořád nechápeš?“ Naklonila hlavu a v očích jí plápolala zloba. „Byla jsi jen figurka na šachovnici. Mimochodem, dlouho jsme se neviděly.“

Nozdry se mi rozšířily. „Měla jsi zůstat mimo můj život.“

„A to jsem dělala. Většinou.“ Cvakla jazykem. „Ale pak jsem si uvědomila, že si nezasloužíš být šťastná. A v tu chvíli přišel na řadu můj drahý přítel.“

Se šklebem pohladila Silase po tváři.

„To není pravda!“ procedila jsem mezi zuby a otočila se k Silasovi prosebným tónem. „Prosím, řekni mi, že to není pravda, Silasi. Řekni mi, že jsi to na mě jen nehrál.“ Těžce jsem oddechovala.

Silas měl zaťatou čelist, ale pak se na mě ušklíbl a v očích mu hrál temný výraz. „Je to pravda, Willo. Proč myslíš, že jsem tě nikdy nechtěl píchat? Snad si nemyslíš, že to bylo proto, že jsi chtěla počkat do svatby?“

„Ty si myslíš, že si tě Silas prostě jen tak našel?“ zeptala se Jade posměšně. „Že se prostě náhodou zamiloval do tvýho nudnýho, panenskýho zadku?“

Silas teď stál u postele s rukama zkříženýma na prsou a na rtech mu pohrával krutý úsměv. „Jay mi o tobě řekla všechno ještě dřív, než jsem tě vůbec potkal. Tvoje zvyky, tvoje nejistoty, tvůj vkus na chlapy. Do prdele, už mě unavovalo si před tebou hrát na slušňáka. Ale dost mi to usnadnila.“

Vrávorala jsem dozadu. Všechno mě bolelo. Hlava. Hruď.

Moje srdce.

„Vy jste to… naplánovali? Od začátku?“

Jadin úsměv se rozšířil. „Samozřejmě, že ano.“

„Proč?“ vykoktala jsem. „Proč bys mi tohle dělala?“

Její hlas zhrubl nenávistí. „Protože sledovat, jak se hroutíš, je jediná věc, díky které se cítím kompletní.“

Tentokrát jsem padla na kolena, aniž bych se něčeho držela, a nekontrolovaně se rozvzlykala. „Milovala jsem tě… milovala jsem ho.“

Jade si ke mně dřepla a s falešnou něhou mi odhrnula vlasy z obličeje. Bylo tak srdcervoucí, že někdo, kdo vypadal úplně jako já, mi mohl tohle udělat.

Ale Jade ke mně byla zlá odjakživa, už od narození.

„Já vím,“ řekla tiše a naklonila se tak blízko, že jsem z její kůže cítila směs sexu a potu. „Právě proto je to tak lahodně uspokojující.“

Pak se odtáhla a znovu se ostře zasmála. „Upřímně? Jsem trochu zklamaná, že tě nepíchl. Bylo by mnohem uspokojivější vědět, že jsi mu dala všechno, a přesto to nestačilo.“

Vstala jsem a vykročila k Silasovi. „Silasi? Silasi, prosím… prosím, řekni mi, že všechno, co jsme mezi sebou měli, nebyl jen podraz. Řekni Jade, že neví, co mluví.“

Ale i když jsem se na Silase dívala se slzami v očích, věděla jsem, že je to marné.

Ušklíbl se a otočil se k Jade. „Tohle je fakt divný. Mít vás tu obě najednou. Je to jako koukat na jednoho člověka. Jenže…“ natáhl se k ní. „Miluju jen jednu z vás.“

Znovu se políbili a já začala couvat. Jade se na mě naposledy otočila. „Nevadí ti to? Potřebujeme dodělat, co jsme začali. Jsem nadržená jako kráva.“ Naklonila hlavu. „Klidně se ale můžeš dívat.“

Stála jsem tam, dívala se, jak se líbají, a přála si, aby bylo něco víc, co bych mohla udělat. Nějaký čin, kterým bych se jim pomstila.

Ale nebylo nic.

Jediné, co jsem mohla udělat, bylo utřít si z očí slzy vzteku, i když jsem si připadala uboze. A pak jsem vyrazila z pokoje.

•••••*•••••*•••••

„Znovu.“

Barman neváhal a nalil mi další rundu panáků, kterou jsem okamžitě do sebe obrátila. Cítila jsem, jak mě alkohol pálí v krku už poněkolikáté, a užívala si to.

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho už tu jsem. Poté, co jsem odešla z hotelu – mimochodem bez svých věcí – jsem se bezcílně toulala ulicemi a vešla do prvního klubu, na který jsem narazila.

Ušklíbla jsem se.

Měla jsem teď pít a tančit se svým novým manželem. Ne pít, abych zapomněla na zvuk své sestry, jak sténá jeho jméno.

A už vůbec ne pít, abych zapomněla na to, že ze mě udělali úplnou krávu. Že jsem byla tak hloupá a nechala své city k Silasovi, aby mě zaslepily před tím, kým skutečně byl.

Hodila jsem do sebe dalšího panáka a uvítala to pálení. Uvítala jsem hlasitou hudbu, která mi duněla v uších a nutila celé mé tělo se chvět.

Počkat…

Ne.

Hudba nebyla důvodem, proč mnou projela mráz.

Někdo mě sledoval. Cítila jsem něčí pohled, jak se mi vypaluje do zad, až se mi z toho zježily chloupky na zátylku.

Neotočila jsem se.

„Zajímalo by mě, co jsi udělala, že sis to zasloužila,“ řekl barman nepřítomně, zatímco utíral sklenici ubrouskem.

„Prosím?“ Naklonila jsem hlavu a přemýšlela, jestli ta slova patřila mně.

Barman se na mě ušklíbl a hlavou trhl k něčemu za mnou. „Právě teď na tebe zírá ten nejnedostupnější a nejodtažitější starý mládenec v zemi.“ Jeho hlas byl teď hlasitější. „Jen mě zajímá, co na tobě vidí.“

Navzdory hlasité hudbě jsem stále slyšela, jak mi srdce prudce buší v uších.

Zatajila jsem dech a na okamžik zaváhala.

A pak jsem se otočila a podívala se směrem, kterým barman ukázal.

První věc, které jsem si všimla, byly hodinky.

Z místa, kde jsem seděla, jsem nepoznala značku, ale věděla jsem, že jsou z černých diamantů – pokud o tom vypovídala stroboskopická světla, která se v nich odrážela.

Hodinky byly na velké ruce a s tím, jak jsem měla ostrý zrak, jsem viděla tetování, které mizelo pod rukávy černého obleku.

A to bylo vše, co jsem viděla.

Zbytek jeho postavy byl ve stínu, opřený o zábradlí, jako by mu patřil svět. A i když jsem mu neviděla do tváře, jasně jsem poznala, že jeho oči jsou upřené na mně.

Ne jen tak mimochodem.

Ze zvědavosti? Ne – tohle bylo víc než zvědavost.

Cítila jsem magnetickou přitažlivost, která mě nutila jít za ním. Konfrontovat ho a zeptat se, proč se na mě dívá. Ale nemohla jsem se pohnout.

Puls se mi zadrhl. Znovu jsem se otočila k barmanovi. „Kdo to je?“ vydechla jsem a alkohol už mi začínal stoupat do hlavy.

Barmanův úsměv ztuhl. „To je Killian Thorne.“

V podbřišku se mi sevřelo.

To jméno jsem znala.

Barman naklonil hlavu. „A vypadá to, že si našel svůj nový cíl.“