Nemohla jsem spát. Po tom všem, co se dnes stalo, to bylo těžké. Dnes to bylo poprvé po letech, co jsem se cítila emočně vyčerpaná. Protože dnes se toho událo tolik – některé věci jsem ani nedokázala zpracovat nebo pochopit. Jako například toho Archera.

Snažila jsem se na nikoho z nich nemyslet, ale celou noc jsem se jen převalovala. Takže o půlnoci jsem vstala z postele, nahá se zabalila do županu, aniž bych se namáhala vzít si spodní prádlo – ano, spím nahá, no a co? – a bosá jsem vyšla z pokoje.

Sterling Hall pro mě bylo nové, bylo jako bludiště a já vůbec netušila, kam jdu. Jen jsem se bezcílně toulala a snažila se vyčistit si svou těžkou hlavu.

Ve Sterling Hall panovalo ticho – až děsivé ticho – a jediný zvuk, který se dal slyšet, bylo plácání mých bosých nohou o mramorovou podlahu.

Pak se k němu ale přidal další zvuk, zamručení, tiché a hluboké. Zůstala jsem stát a poslouchala, a když jsem už nic neslyšela, chystala jsem se pokračovat v chůzi. Ten zvuk se ale ozval znovu, tentokrát o něco hlasitěji.

Měl někdo bolesti? Byl někdo zraněný? Mé nohy už se daly samy do pohybu a mířily za tím zvukem. Zastavila jsem se u jednoho pokoje, a jelikož byly dveře pootevřené, nakoukla jsem dovnitř.

Uvnitř byla tma, jediným světlem byl měsíční svit pronikající oknem, a přesto jsem ho dokázala jasně vidět.

Archera. Nahého, jeho holé, štíhlé svalnaté tělo se lesklo potem, seděl na židli s roztaženýma nohama a svého tvrdého ptáka třímal v ruce, jeho sevřená pěst se pohybovala nahoru a dolů, tvrdě a rychle.

Byla tma, nebylo snadné tam vidět, ale i tak se mi podařilo rozeznat každičký detail tak jasně, jako by ho promítali na velkém plátně. Způsob, jakým se jeho tělo lesklo potem, jak se mu napínalo a vlnilo břicho, jak se mu při honění ptáka vzdouvaly bicepsy. A jeho tvář… ta extáze a slast, která se mu v ní jasně zračila, byla tak… nádherná podívaná.

Moje tělo se při pohledu na to, jak se uspokojuje, rozhořelo – a nešlo o ten obvyklý žár vzteku, ale o omamný žár slasti.

Archer zasténal, byl to surový a hluboký zvuk, a já poznala, že je blízko.

„Ach, kurva,“ zasténal a ruka se mu pohybovala rychleji. „Kurva, kurva, kurva. Seraphino… už jsem tak blízko.“

Celá jsem se napjala, ztuhla jsem a oči se mi rozšířily.

„Seraphino,“ zasténal mé jméno znovu, a jestli jsem předtím chtěla popírat, že jsem se přeslechla, teď už to popřít nešlo.

Slyšela jsem naprosto dobře. Masturboval při pomyšlení na mě. Měla jsem pociťovat znechucení, ale místo toho jsem pocítila jen tak intenzivní chtíč, že mě to až náhle připravilo o dech.

Mezi nohama se mi vytvořila vlhkost, a protože jsem pod županem byla nahá, stékala mi dolů po županu. Měla jsem se přestat dívat, měla jsem odejít a dopřát mu soukromí, ale nohy mi přirostly k podlaze. Chtěla jsem sledovat, jak se udělá.

Nemohla jsem se pohnout, oči jsem měla přilepené na tohoto překrásného, šíleného muže. Chtěla jsem se dotýkat sama sebe, abych uvolnila to hromadící se horko ve svém nitru. Jen jsem chtěla–

„To trávíš noci tak, že sleduješ lidi, jak masturbují?“

Vylekaně jsem nadskočila, otočila se a uviděla, že za mnou stojí muž. Stál tak blízko, že jsem obličejem narazila přímo do jeho hrudi – jeho odhalené hrudi.

Vyjekla jsem a ucouvla o krok dozadu, ale pak jsem si uvědomila, že bych mohla narazit do dveří a upozornit Archera na svou přítomnost. Než jsem však stačila tuhle chybu udělat, neznámý mě popadl za paži a zatáhl za ni, otočil mě a přitiskl k protější zdi, přímo čelem k Archerovým dveřím, odkud nás mohl kdykoliv vidět.

Už mě začínalo vážně unavovat, jak mě neustále k něčemu tiskli nějací muži. Ale na rozdíl od Archera se na mě tenhle neznámý netiskl, jen mi držel ruce nad hlavou a sledoval mě.

Teď už byla tma. Na chodbě nebyla žádná okna, a tak sem neměl jak proniknout měsíční svit, tudíž jsem cizinci neviděla do tváře.

„Můžeš mě pustit?“ zeptala jsem se šeptem. Pomalu se z toho stávalo mé nejpoužívanější slovní spojení.

„Ty jsi Seraphina,“ pronesl cizinec; jeho hlas byl jemný, a přesto měl chraplavý podtón, jeho dech mě ovíval na tvářích.

„To jsem, tak mě teď pusť.“

„Líbilo se ti sledovat Archera, jak si honí péro s tvým jménem na rtech?“

Zrudla mi tvář a byla jsem vděčná za tu tmu, takže mi do obličeje neviděl.

„Přestaň plácat nesmysly a uhni.“

„Jsi tam dole vlhká, Seraphino?“ zeptal se, a jeho hlas zněl jako tiché předení.

Tohle byl jednoznačně další z bratrů Sterlingových. Kolik synů ten chlap vůbec má? Měla jsem jich všech plné zuby.

„Budeš–“

„Cítil jsem, jak moc jsi vzrušená,“ zasténal, čímž mě přerušil, a ačkoliv jsem mu neviděla do očí, cítila jsem, jak se do mě zabodávají. „Cítil jsem to.“

„Jsi zkurvenej pes,“ zamumlala jsem a snažila se vymanit ruce z jeho sevření. „Stejně jako tvůj bratr.“

„Jsem horší, zlato,“ zamumlal, naklonil se a zhluboka nasál vzduch, přesně jako jeho bratr. A stejně jako jeho bratr i on zasténal, když se zhluboka nadechl. „A protentokrát ti to prominu. Nerad se nechávám přirovnávat k psovi.“

Přestala jsem se bránit a jen jsem nehybně stála. Nemělo cenu se prát. Z té trochy zkušeností s Archerem z dřívějška jsem se už ponaučila, že bránit se nemá smysl; akorát by ho to povzbudilo.

„Prosím, nech mě jít,“ vypravila jsem ze sebe a snažila se zjemnit hlas.

„Hmm.“ Otřel se mi nosem o krk, až jsem prudce nasála vzduch. „Voníš tak nádherně, Seraphino. To proto tě sem otec přivedl? Vůně tvého vzrušení a tvá přirozená vůně se mnou něco dělají. Věci, o kterých jsem si myslel, že už je nikdy neucítím.“

Jak to myslel? Proč mě sem jeho otec přivedl? Než jsem se vůbec stihla zeptat nebo zformulovat další myšlenku, pohnul se a pomalu se na mě přitiskl, jako by mi dával čas na zpracování situace nebo na to, abych se odtáhla. Těžko říct, co z toho.

Ale neodtáhla jsem se, protože jsem celá strnula z toho, jak moc byl tvrdý a žhavý. A pořád jsem ještě zpracovávala, co se to vůbec děje. Za necelý jeden den v mém domnělém novém domově mě přimáčkli ke zdi dva muži, kteří měli být mými nevlastními bratry.

Takže s tím zpracováváním to pro mě bylo sakra těžké.

„Seraphino,“ zapředl a vytrhl mě ze zamyšlení. „Jsi myšlenkami jinde. Potřebuji, aby tvá pozornost patřila mně.“

Pomalinku jsem na něj zamrkala, i když jsem ho neviděla. Kde jinde by měla má pozornost být? Když zasahoval do mého osobního prostoru, a dělal mi… tyhle věci.

„No proto.“ Jeho ruka svírající mé zápěstí zesílila stisk a on se pohnul, přičemž mi vklínil jedno stehno mezi mé nohy – přímo pod župan – a znovu se pohnul.