„Měla bys utéct – daleko, hodně daleko, tam, kde tě nenajdeme, protože, má lásko, my jsme monstra. Predátoři. Jsi jehně obklopené vlky.“

„Jak moc doslovně to myslíš?“ zeptala jsem se hlasem sotva slyšitelným, zatímco jsem mu propletla prsty do vlasů a silně za ně zatáhla. Zasténal a já cítila, jak pod mým zadkem tvrdne a mohutní.

„Jak moc doslovně myslíš co?“ zeptal se, hlas se mu třásl, jako by s