Nevěděla jsem, proč jsem sebou trhla. Nechápala jsem, proč cítím ten drobný strach v útrobách. Nehodlala jsem brát vážně to, co jsem četla. Pořád dokola jsem si opakovala, že tohle je skutečný život a takové věci neexistují.

Takže jsem se uvolnila a ti muži se na mě jen dívali s nečitelným výrazem v očích.

„Kde je Archer?“ zeptala jsem se, ne že by mě to zajímalo, ale prostě jsem musela něco říct,