Právě jsem dojedla večeři s rodinou a omluvila se. Spěchám do pokoje a vyhlédnu z okna, abych zjistila, jestli je Zane doma. Jeho černý jeep parkuje na příjezdové cestě, tak popadnu mobil a napíšu krátkou zprávu.

JÁ: Můžeme si promluvit?

Po odeslání čekám. Nejméně deset minut se nic neděje, a právě když si myslím, že mě bude ignorovat, telefon pípne.

ZC: Proč bych si s tebou chtěl povídat?

JÁ: Prosím, je to důležité!

ZC: Co z toho budu mít?

Vážně? To je ale hovado! Opřu se a koušu se do spodního rtu, zatímco přemýšlím, co odepsat. Telefon znovu pípne.

ZC: Nemám na to celou noc, Claro. Někteří z nás mají svůj život, víš!

JÁ: Dobře… přemýšlím!

ZC: To jsi na mě právě zařvala?

A sakra! Na co jsem myslela?!

JÁ: Ne, slibuju!

ZC: Křik a lhaní, tsk tsk. Zítra si to vypiješ.

JÁ: Prosím, Zane… omlouvám se!

ZC: Ó, to se tedy budeš omlouvat! Tak co jsi chtěla?

JÁ: Můžeme se na chvilku sejít? Jde o mou sestru.

ZC: Fajn. Pojď sem, ale dělej, musím někam jít.

JÁ: Dobře, díky.

Už se neobtěžuje odpovídat, tak rychle vyskočím z postele a spěchám dolů. Nikde nikdo není, když mířím přímo ke dveřím, a jsem za to vděčná, protože bych jim musela říct, kam jdu. To poslední, co potřebuji, je, aby mi máma řekla, ať Zanea pozvu dál. Dřív ho brala jako druhého syna a byla smutná, když k nám přestal chodit.

Jakmile vykročím ze dveří, na okamžik se zastavím. Chystám se vstoupit do domu svého trýznitele, na co myslím? Podívám se vedle a vidím, že mají otevřenou garáž a v ní parkuje auto paní Croftové. Oddechnu si úlevou; s jeho mámou doma bych měla být v bezpečí, a tak zrychlím krok, aby se na mě nezlobil, že mi to trvá moc dlouho.

Zazvoním a čekám. Srdce se mi rozbuší, když se dveře otevřou a v nich stojí Zane, svlečený do půl těla. V ruce drží tričko, takže jsem ho musela zastihnout zrovna, když se oblékal. Rozhlédne se po ulici a pak pokyne, abych šla dál. Stydí se za to, že mě má v domě?

Pořád hledím na jeho nahou hruď, když si mou pozornost získá jeho tvrdý hlas: „O čem si se mnou kurva potřebuješ promluvit?“ Skoro se zamračím, když si přetáhne tričko přes hlavu, ale okamžitě to zamaskuji.

„Hm, sestra mi říkala, že jsi ji pozval na svůj večírek.“

„Jo, a co jako.“

„Co s ní máš v plánu?“

„Myslím, že do toho ti nic není. Tvá sestra je velká holka.“ Ušklíbne se a mrkne na mě, zatímco se kouše do spodního rtu. Chce, abych věděla, že jeho úmysly jsou špatné, aniž by to řekl naplno.

„Prosím, Zane. Mně si dělej, co chceš, ale prosím, nech Chloe na pokoji. Je nevinná. Ani neví, co mi každý den provádíš.“ Prosím ho slovy i očima, ale on se jen víc šklebí.

„A co ti to jako každý den provádím, Claro?“

„Víš moc dobře, co děláš, Zane,“ zašeptám a sklopím oči k zemi.

„Dívej se na mě, když mluvíme!“ zavrčí a počká, dokud se mu nepodívám přímo do očí. „Teď mi řekni, co ti dělám.“

„Zane, já…“ Co chce, abych řekla? Ví přesně, co mi den co den provádí.

Najednou jsem přišpendlená k vchodovým dveřím s jeho rukou na mém krku. Neškrtí mě úplně, ale dýchá se mi hůř. Okamžitě chytnu jeho ruku na svém krku a snažím se ji odtáhnout, ale ani se nehne. Přistoupí tak blízko, že při mluvení cítím jeho dech na tváři.

„Co je, Claro? Bojíš se, že ti ublížím?“

„Prosím…“ zalapám po dechu.

Skloní hlavu do ohybu mého ramene a zhluboka se nadechne: „Mm, tak krásně voníš. Nic by se mi nelíbilo víc než tě připoutat a ochutnat každý tvůj kousek,“ odtáhne se, „ale pak, hádám, že jsi zvyklá na to, že tě kluci ochutnávají, že?“

Zmateně na něj zírám: „Ne, já…“

„DRŽ KURVA HUBU!“ Jeho oči si prohlížejí mé tělo, než se znovu setkají s mýma: „Možná je načase, abych přišel na řadu já. Co ty na to, Claro?“ Jeho stisk trochu povolí: „Dohlédnu na to, aby byla tvoje sestřička na mém večírku v bezpečí, pokud mi slíbíš, že mě budeš ve všem poslouchat.“

„ANO! S-slibuju!“

„Myslím to vážně, Claro. Uděláš všechno, co řeknu, bez ohledu na to co, kdy a kde. Jestli svůj slib porušíš, nejenže budeš krutě potrestána, ale potrestám i Chloe a pak s ní nechám své kámoše, aby se pobavili.“ Zlomyslně se ušklíbne: „Leo a Wyatt umírají touhou si ji podat společně už od prvního školního dne. Máš štěstí, že jsem ji před nimi a každým dalším samcem v téhle škole chránil.“

Panebože, on se úplně zbláznil! Zane, kterého jsem znala, je dávno pryč a na jeho místě je tenhle úchylák, který si libuje v moci. Co mám na jeho nabídku říct? Pokud nebudu souhlasit, kdo ví, co se Chloe na tom večírku stane, ale pokud budu souhlasit…? Vím, že bych neměla, měla bych utéct daleko a nikdy se neohlédnout, ale když se mi dívá hluboko do očí, je jedno, jaké je to monstrum, mé tělo i srdce ho pořád chtějí. Mé srdce si pamatuje a stále miluje přítele a kluka, kterým býval, ale mé tělo křičí po monstru, v které se proměnil. Jeho slova a způsob, jakým mi někdy ubližuje, mě naplňují potřebou, kterou může naplnit jen on.

Než si uvědomím, co dělám, přikyvuji: „Dobře, Zane, platí.“

Úšklebek mu zmizí z tváře. Musel si myslet, že ho odmítnu.

Ušklíbne se: „To jsi tak nadržená coura, že bys dovolila komukoli, aby si s tebou dělal, co chce?“ Ve tváři se mu objeví hnus a pustí mou krk.

„Ne, ale udělám cokoli, abych ochránila svou sestru. I kdyby to znamenalo prodat duši samotnému ďáblovi.“ Opírám se o dveře s rukou na krku.

„Možná bych tě měl vzít do pokoje a naučit tě, jak se mnou nemluvit,“ přistoupí zpět do mého prostoru a s jednou rukou vedle mé hlavy cítím, jak jeho druhá ruka vklouzne mezi má stehna, „nebo tě to naučit rovnou tady.“

„Zane, tvoje máma by nás mohla vidět!“ vypísknu a snažím se jeho ruku odstrčit.

„Zavři se, Claro! Máma není doma, jsme tu úplně sami. Nikdy se nepokoušej odstrčit mou ruku, když se tě dotýkám.“ Zavrčí na mě, zatímco se začíná znovu odtahovat: „Už teď porušuješ svůj slib. Ten večírek bude fakt sranda…“

Chytnu ho za zápěstí: „Ne, omlouvám se! Jen jsem si myslela, že je tvoje máma doma.“ Pak dám ruce podél těla a dovolím mu, aby si na mě znovu sáhl.

Jeho ruka se ale nevrátí tam, kde byla předtím. Místo toho ji zvedne a začne mi přes tričko jemně kroužit kolem bradavky. Cítím, jak tuhne, a stojí mě to všechno úsilí, abych nezasténala. Přiblíží svou tvář k mé a celou dobu se mi dívá do očí.

„Nikomu o naší dohodě neříkej. Je to naše malé tajemství, Claro.“ Počká, dokud chápavě nekývnu hlavou, a právě když si myslím, že mě políbí, kousne mě do spodního rtu a zároveň mi mezi prsty zmáčkne bradavku. Kousnu se do jazyka, abych mu nedopřála to potěšení slyšet mě křičet. „Och, myslím, že jsem si našel malou bolestivou couru.“ Zakňučím. „Užijeme si spolu spoustu legrace, Claro. Chci tě zítra v učebně výtvarky během poslední hodiny.“

„D-dobře, Zane.“ Snažím se soustředit na všechno, co říká, ale bradavku mám pořád v sevření jeho prstů.

Podívá se dolů na svou ruku a pak ji pomalu pustí. Cítím, jak se mi do bradavky vrací krev, a musím znovu zavřít oči a kousnout se do jazyka kvůli bolesti, která přichází s uvolněním. Znovu ode mě odstoupí a otevře dveře, čímž naznačuje, že mám odejít. Překročím práh, ale jeho hlas mě zastaví a já se na něj ohlédnu přes rameno.

„Nezapomeň, učebna výtvarky… poslední hodina. Jo, a nezapomeň, je to naše malé tajemství.“ Zavře dveře dřív, než stihnu odpovědět.