"Ještě jednou?" zašeptal Sebastian Varkas, rty se letmo dotkl ucha Clary Valerius a jeho hlas zněl tiše a posměšně.

"Nech mě..." Clara zasykla při palčivé bolesti mezi stehny a opřela se mu rukama do hrudi.

"Není to přesně to, co jsi chtěla? Využít babičku, abys mě donutila k návratu a já hrál poslušného manžela? Fajn. Pokračujeme. Všichni venku poslouchají," ušklíbl se Sebastian.

"Sebastiane, jsi hajzl," odsekla Clara s tvářemi hořícími hněvem a studem.

"Hajzl? Vzpomínáš si vůbec, jak tohle manželství vzniklo? Nemluv mi o férovosti." Sebastianův hlas byl chladný a výsměšný. Než Clara stihla zareagovat, drtivě a majetnicky přitiskl své rty k jejím.

Polibek v Claře zažehl spirálu horka. Mysl se jí vyprázdnila, každé slovo, které právě řekl, se rozplynulo, a ona se zapomněla bránit.

Sebastian jejich manželstvím opovrhoval. Hned den po svatbě zmizel z Jentisu a odletěl do Monary za obchodem v pobočce Varkas Corporation. Byl pryč celých deset měsíců a Clara se stala tím nejpropíranějším vtipem mezi všemi elitními rodinami v Jentisu.

Všichni věděli, že Clara v Sebastianových očích ve skutečnosti nebyla jeho manželkou, že tu roli jen vyplňovala, že to byl jen titul bez významu. Clara věděla, že se tentokrát objevil jen proto, že jeho babička Eleanor svou nemoc předstírala.

O svatební noci vždycky jen snila. Ale ani ve snu by ji nenapadlo, že to dopadne takhle – každý Sebastianův pohyb byl drsný a dravý, poháněný hořkostí, a její city pro něj vůbec nic neznamenaly. Zavřela oči a z koutků jí tiše vytryskly slzy.

Za svítání byl vzduch v ložnici stále prosycený doznívajícími stopami vášně. Když se Sebastian začal zvedat, telefon mu začal vibrovat.

Podíval se na jméno volajícího a jeho tón se změnil, vklouzla do něj stopa úzkosti. "Seleno, co se děje? Neplač. Hned jsem tam."

Clara okamžitě věděla, s kým mluví. Vydala ze sebe hořké, suché uchechtnutí. 'Ukazuje se, že Sebastianovi na někom záležet dokáže – jen ne na mně,' pomyslela si.

Jak se od ní Sebastian odtahoval, Clara zoufale natáhla ruku a chytila ho. "Sebastiane..." zašeptala třesoucím se hlasem. 'Prosím, neodcházej,' žadonila v duchu.

Sebastian neodpověděl. Jakmile se úplně oblékl, odsekl chladnou a ostrou větu. "Možná ti všichni říkají paní Varkasová, ale pro mě nikdy nebudeš hodna toho jména." S tím práskl dveřmi a vyrazil ven.

Při pohledu na Sebastianova chladná, vzdalující se záda Clara svírala prostěradlo tak silně, až jí zbělely klouby. Srdce měla jako vyždímané a pohozené v koutě.

Ležela tam a připadala si jako použitý hadr. Oči jí rudě plály, ale odmítla uronit jedinou slzu.

Milovala Sebastiana, kam až jí paměť sahala, ten tajný bol skrývala v srdci rok za rokem, celkem osm let.

Když se Varkas Corporation ocitla v neklidných vodách, manželské spojenectví s dynastií Valerius se stalo samozřejmým řešením. Pro Claru se tak konečně splnil sen o sňatku se Sebastianem.

V den, kdy vklouzla do svatebních šatů, se Clara dívala na svůj odraz v zrcadle a v očích jí zářilo štěstí. V tu chvíli měla pocit, jako by mohla natáhnout ruku a obejmout celý svět. "Sebastiane, já si tě opravdu beru," zašeptala.

Ale velmi brzy Clara zjistila, že Sebastianovo srdce vždycky patřilo někomu jinému – Seleně Wexley. Proto Claru nenáviděl, že ho donutila ke sňatku s ní. Už o svatební noci ji opustil.

A právě teď mohla jen znovu sledovat, jak odchází za jinou ženou.

'Sebastiane, opravdu jsi zapomněl na slova, která jsi mi kdysi řekl? Přísahal jsi, že si mě vezmeš, tak proč jsi to všechno prostě vymazal ze srdce?' Při té hořké myšlence se Claře sevřela hruď. Po té noci už Sebastiana nikdy neviděla.

*****

V Jentiském lékařském centru se na Claru doktor vřele usmál. "Slečno Valerius, gratuluji. Jste těhotná, asi v pátém týdnu. Dbejte na dostatek odpočinku a ve dvanáctém týdnu se vraťte, abychom mohli založit vaši zdravotní kartu a provést celkové vyšetření."

Clara svírala v ruce výsledky těhotenského testu a srdce jí bušilo směsicí vzrušení a úzkosti. 'Bude Sebastiana tohle dítě vůbec zajímat?' pomyslela si a uvnitř se jí svírala nejistota.

Když vyšla z ordinace, našla si klidný koutek, připravená Sebastianovi zavolat. V tu chvíli šly náhodou kolem dvě zdravotní sestry.

"Ředitel právě poslal doktora Corvuse, aby udělal těhotenské vyšetření Seleně. Hádám, že ty fámy jsou přesné – Selena je už ve druhém měsíci a čeká dítě pana Varkase," zašeptala jedna ze sester, celá vzrušená.

"Nešiř drby. Není pan Varkas náhodou už ženatý?" odsekla druhá sestra.

"Říkám ti, že je to naprostá pravda. Doslova jsem před chvílí viděla pana Varkase nahoře se Selenou," trvala na svém první sestra.

"Páni, boháči si vážně žijí podle vlastních pravidel. Manželství pro ně nic neznamená. On si tu s jinou ženou klidně čeká dítě, hezky veřejně. Je mi té opravdové paní Varkasové vážně líto," zamumlala druhá sestra.

"Manželství moc neznamená, když je to stejně jen chladná dohoda bez lásky. Upřímně, když je Selena v tom, můžeš se vsadit, že rozvod přijde dřív nebo později," prohlásila první sestra.

"To si piš. Všichni vědí, že pan Varkas zmizel hned den po svatbě. Choval se, jako by jeho nová manželka ani neexistovala," odfrkla si druhá sestra.

Clara postávala opodál a jejich rozhovor slyšela. Prsty se jí sevřely kolem telefonu tak křečovitě, až jí konečky zbělely.

Když sestry konečně odešly, slabě se opřela o zeď, jako by z ní vyprchala všechna síla. Kousla se do rtů – bledých a bez krve – jak se snažila potlačit emoce. Každé slovo, které před chvílí zaznělo, se jí stále zabodávalo jako nůž přímo do srdce.

Clara si třesoucíma se rukama objala břicho a její hlas byl tichý, zabarvený touhou. "Doufala jsem, že když jsi na cestě, třeba nás jednoho dne konečně přijme."

Pomyslela si: 'Ale to je všechno jen bláhový sen. Selena už pod srdcem nosí Sebastianovo dítě. Jak by mu mohlo vůbec záležet na mně a na dítěti ve mně?

Kdyby se mi dnes neudělalo tak nevolno a nemotala se mi hlava, nikdy by mě nenapadlo, že jsem těhotná. A teď mě osud donutil slyšet jejich „radostnou novinu“ přímo tady v nemocnici.'

Když Clara vyšla z nemocnice, tvář jí pohladilo slabé mrholení. Zvedla hlavu nahoru, napůl v naději, že by jí déšť mohl přinést špetku útěchy, ale dočkala se jen dalšího chladu.

Zachmuřené, šedé nebe nad ní jako by jí tlačilo na hruď, uvěznilo každičký kousek tepla a zanechalo její srdce ještě chladnější a sevřenější než předtím.

Clara ukryla výsledky těhotenského testu hluboko do kabelky, sedla si za volant a sama odjela. O hodinu později dorazila do Argent Cove – domu, který se měl po svatbě stát jejím a Sebastianovým domovem.

"Paní Varkasová, jste zpátky," přivítala ji vřele hospodyně Greta a šla k ní.

Clara se usmála a odvětila: "Ano. Dneska večeři vynechám. Cítím se jen trochu vyčerpaná. Půjdu nahoru a chvíli si odpočinu."

Greta si dělala starosti, v obličeji se jí zračila péče. "Jste si jistá, že jste v pořádku? Máte studené ruce."

Clara zavrtěla hlavou a jemně Gretu pohladila po ruce. "Nic se neděje. Opravdu jsem v pořádku. Jen se o tom nezmiňujte babičce Eleanor, dobře? Půjdu teď nahoru."

Jakmile Clara došla nahoru do hlavní ložnice, znovu se přes ni převalila vlna závratě a nevolnosti. Spěchala do koupelny, klesla k záchodu a bezmocně zvracela.

Po chvíli vyšla z koupelny a uslyšela zvonit telefon. Volala jí její nejlepší kamarádka Maya Yarrow. Mayin hlas byl plný uličnictví, když ji škádlila: "Claro, slyšela jsem, že tvůj takzvaný manžel je zpátky v zemi."

Clara si mnula spánky a unaveně odpověděla: "Jo, vrátil se asi před měsícem."

"Tak si pospěš a podívej se na telefon. Poslala jsem ti nějaké zprávy. Nechci, abys byla držena v nevědomosti," řekla Maya.

Clara netušila, proč je Maya tak nervózní. Po zavěšení se svalila na postel a rozklikla zprávu, kterou jí Maya poslala.

Před očima jí do očí bily titulky: [Noční schůzka Sebastiana, generálního ředitele Varkas Corporation, s moderátorkou finančních zpráv Selenou], [Sebastian a Selena spatřeni, jak míří zpět do svého společného bytu], [Tříměsíční únik Sebastiana a Seleny do Monary].

Pod každým titulkem byly fotografie Sebastiana a Seleny, jak spolu vyrážejí do společnosti, a dokonce i snímky z jejich výletu do Monary. Clara nikdy předtím neviděla Sebastiana s tak něžným výrazem. Dokonce se i usmíval – to byla jeho stránka, jakou nikdy nezažila.

Clara si každou fotku přiblížila a dívala se na ně znovu a znovu. V hrudi se jí zvedla ostrá, nepopsatelná bolest. Při pohledu na ty oslepující snímky jí to konečně došlo: po celý ten měsíc, co se vrátil, sdílel svůj život se Selenou.

Zamkla telefon a po tváři jí sklouzla jediná slza, která dopadla na displej. Dlouho tam tiše seděla a myšlenky se jí vířily.

'Jestli se věci mají takhle, možná bych vás dva měla prostě nechat být spolu a dát si pokoj,' řekla si nakonec.