Nebyl důvod, proč by Vespera měla tak velkorysou nabídku odmítnout. „Dobrá,“ řekla klidně. „Pak udělám, co bude v mých silách.“

Když Kaelen viděl, že souhlasí, okamžitě vypsal šek a podal jí ho. „5 milionů dolarů předem, doktorko Larkinová. Prosím, vezměte si je.“

Vespera se lehce usmála: „Tedy s radostí přijímám.“

Její úsměv byl jasný a sebevědomý. Kaelen cítil, jak se mu koutky úst téměř mimovolně zvedají.

Nebyla jen krásná – bylo na ní něco fascinujícího. Slyšel, že je to zavržená pěstounská dcera Larkinových, a to v něm jen probudilo větší zvědavost.

Vespera si všimla jeho upřeného pohledu, instinktivně uhnula očima a otočila se zpět k Zoranovu lůžku. Začala procházet zprávy, které tam Aris nechal.

Řekla: „Jen s těmito výsledky testů operace ještě není možná,“ konstatovala věcně. „Později nařídím další vyšetření. Tento lék – ať si ho vezme dnes večer.

„Uleví mu od bolesti a pomůže stabilizovat jeho stav před operací. V tuto chvíli je jeho tělo příliš slabé. Nejdříve můžeme operovat zítra.“

Její hlas byl klidný a vyrovnaný, tón sebejistý. Navzdory svému mládí si počínala s rozvahou zkušené lékařky – mnohem protřelejší než většina takzvaných expertů.

Kaelen se přistihl, že nevědomky přikyvuje. „Rozumím.“

Ryker, který stál poblíž, kradmo pohlédl na svého šéfa.

To bylo něco nového. Kaelen, muž, který vládl obchodnímu světu chladnou a skeptickou rukou, nikdy nikomu tak snadno nedůvěřoval. A teď tu stál a bez jediného slova pochybnosti souhlasil.

Přítomnost této mladé ženy měla v sobě něco výjimečného.

Po udělení několika dalších pokynů Vespera dodala: „To bude prozatím vše. V dravoském zdravotním středisku už jsem operovala, ale minule veškeré papírování jako externí konzultant vyřídil Cyrus.

„Pane Thorne, zítra tu budu brzy. Prosím, zajistěte, aby vše bylo řádně připraveno – nechci, aby mi někdo do operace zasahoval.“

Kaelenovy rty se mírně zkřivily. Přesně věděl, koho tím myslí. „Považujte to za vyřízené.“

Když se usmál, tvrdé rysy jeho tváře změkly. Obvykle jeho ostré rysy vyzařovaly dominanci a tiché nebezpečí.

Ale ten slabý úsměv mu dodal nenucené kouzlo, díky němuž byl až devastujícím způsobem pohledný.

Vespera si nemohla pomoct a pomyslela si, že je to ten nejnápadnější muž, jakého kdy potkala.

Přesto se rychle vzpamatovala, podívala se na hodinky a řekla vyrovnaně: „Opravdu už musím jít. Někdo na mě čeká doma. Uvidíme se zítra, pane Thorne. Kdyby nastala nějaká naléhavá situace, kdykoli mi zavolejte.“

Podala mu vizitku a odešla.

Kaelen pohlédl na kartu a na rtech se mu usadil nečitelný úsměv.

Cyrus si však nenechal ujít příležitost. „Kaelene, ani se nepokoušej o nějaký tah,“ dobíral si ho. „Mám v plánu ji seznámit se svým vnukem, hned jak mě propustí. Ty se do toho nepleť.“

Jakmile se dostane z nemocnice, už plánoval, jak ji dá dohromady se svým vnukem a zajistí, aby se setkali; v žádném případě by nedovolil, aby mu ji někdo vyfoukl.

Kaelen neodpověděl. Jen se slabě usmál a místo toho řekl: „Cyruse, děkuji. Kdyby dnes nebylo tebe, můj dědeček by to nepřežil.“

Cyrus se hrdě zazubil: „To si piš. Kdyby ho operovali ti neschopní doktoři, Zoran by se ani nedostal ze stolu.“

Pak se se smíchem otočil k Zoranovi. „Hádám, že Bůh tě dneska chce nechat naživu, starochu. Máš takový štěstí.“

Zoran protočil panenky. „Moc toho nakecáš. Běž pryč.“

Ti dva staříci se hašteřili jako školáci a Kaelen s pobavením zavrtěl hlavou, než dal Rykerovi diskrétní příkaz. „Zjisti o Vespeře všechno, co můžeš.“

„Když ji vyhodili z rodiny Larkinových, kdo přesně na ni doma čeká?“ vrtalo mu hlavou.

Ta myšlenka mu nešla z mysli. Instinkt mu napovídal, že Vespera není jen tak někdo.

„Ano, pane.“ Ryker přikývl a okamžitě odešel.

*****

Dole v hale Vespera vystoupila z výtahu. Myslela si, že konečně bude moct v klidu odejít, ale u východu na ni čekal Aris.

Jakmile ji uviděl, vyřítil se vpřed a hlas se mu třásl vzteky. „Vespero, všechno jsi mi zničila. Za tohle zaplatíš.“

Aris nemohl myslet na nic jiného než na to, jak mu byla vyfouknuta šance udělat si jméno. Ignoroval, kde jsou, a vrhl se k ní s napřaženou rukou, aby ji chytil za vlasy.

Ale dřív, než se jeho prsty stačily dotknout jediného pramínku, Vespera zareagovala. Jedním plynulým pohybem ho popadla za zápěstí, otočila se na patě a poslala ho čistým chvatem přes rameno. S drtivým žuchnutím dopadl na zem.

Aris ze sebe vydal přiškrcený výkřik. Náraz mu do zad vyslal tak prudký zášleh bolesti, až si myslel, že mu prasknou vnitřnosti.

Schoulený na podlaze mezi sténáním vyhrkl: „Vespero, co to sakra... Ty se umíš prát? Odkdy ovládáš bojová umění?“

„Ty si se mnou chceš zahrávat?“ Vespera si oprášila ruce a podívala se na Arise, jako by nebyl nic víc než odpad.

„Když jsem byla u Larkinových, myslela jsem, že jsme rodina, tak jsem se trochu držela zpátky. Ale teď, když vím, že nejsme – vážně si myslíš, že na tebe budu dál milá?“ dodala.

Zatímco mluvila, silně mu dupla na hrudník. Tlak způsobil, že Arisův obličej zfialověl. „P-pusť mě,“ vykoktal.

Vespera nepovolila. Dokonce se k němu mírně naklonila a v jejím hlase byl znát výsměch. „Vyřiď rodičům tohle: všechno, co ode mě celá ta léta dostávali zadarmo, si vezmu zpět, kousek po kousku.

„A jestli chce tvoje rodina dál žít v pohodlí, tak mi jdi raději z očí. Protože příště?“ Zatlačila patou silněji. „To nebude takhle jednoduché.“

Teprve potom nohu zvedla.

Aris zůstal schoulený na zemi, lapal po dechu a nebyl schopen vydat ani hlásku.

Vespera mu věnovala poslední chladný pohled, otočila se a s nenucenou hrdostí odešla.

Netušila však, že Kaelenova pravá ruka, Ryker, všechno viděl.

Jakmile Vespera nastoupila do auta, Soren na ni překvapeně pohlédl.

Nevěděl, komu právě uštědřila lekci, ale když ji takhle sledoval, tak ostrou a nebojácnou, v očích mu kmitl záblesk obdivu.

„Opravdu je to Vaneová,“ pomyslel si Soren. „I když vyrostla mimo rodinu, tuhle krev nelze zapřít.“

Odvezl ji směrem k nejexkluzivnější rezidenční čtvrti v Dravosu.

Kamkoli se podívala, stály tam rozlehlé vily, jedna luxusnější než druhá. Ani rodina Larkinových by neměla nárok zde bydlet.

Bylo to jasné; její skuteční rodiče byli všechno, jen ne obyčejní.

Brzy jejich auto zastavilo až na samotném vrcholku kopce, před největším pozemkem v celé čtvrti.

V centru areálu stál velkolepý přímořský zámek, jehož design byl tak výrazný, že ho v Dravosu mohl kdokoli spatřit na míle daleko.

Místní mu říkali sídlo Triton, protože z něj byl nejúchvatnější výhled na moře a hrdě čnělo na vrcholu Aureliánských výšin, nejprestižnější oblasti ve městě.

Proslýchalo se, že rodina, která zde žije, má své kořeny stovky let v minulosti – byla to dynastie skutečné moci.

Vespera stěží mohla uvěřit, že ji Soren vzal právě sem.

Když si Soren všiml jejího překvapení, vystoupil a s uctivým úsměvem jí otevřel dveře.

„Slečno Vaneová,“ řekl vřele. „Půjdeme dovnitř?“

„Dobrá,“ řekla Vespera a přizpůsobila se situaci. Už dříve viděla dost luxusu, takže jen přikývla, vystoupila z auta a následovala Sorena ke vchodu.

Když se blížili k bráně, po obou stranách velkolepého vchodu stály dvě řady služebnictva.

Ve chvíli, kdy vykročila vpřed, se všichni hluboce poklonili. „Vítejte doma, slečno Vaneová.“

Vespera zamrkala. „Doma? To určite. Tohle vypadá spíš jako palác než jako dům,“ pomyslela si.

Právě když se chystala vejít dovnitř, zastavil za nimi černý Maybach.

Zmateně se otočila a sledovala, jak z auta ladně vystupuje dívka elegantně oblečená v designových značkách.

Soren na vteřinu ztuhl. „Zivo?“

Ziva Vaneová byla dcera sestry Vivienne Vaneové. Tehdy, když si Vivienne myslela, že její dítě při tom požáru zemřelo, byla úplně na dně.

Pak její sestra zemřela při porodu a tato dvojitá rána ji téměř nadobro zlomila. Alistair Vane se nakonec Zivy ujal jako své adoptivní dcery a to byla jediná věc, která paní Vaneové pomohla postavit se znovu na nohy.

Ziva po celá léta oslovovala Alistaira a Vivienne „mami“ a „tati“ a všichni k ní přistupovali jako ke skutečné dědičce.

Nedávno se však dozvěděli pravdu. Vespera nikdy nezemřela. Byla prostě jen v porodnici vyměněna.

A teď, když se obě dívky objevily ve stejnou chvíli... situace začínala být nevyhnutelně trapná.

Zdálo se, že Ziva si Sorenův neklid neuvědomuje. Místo toho se hravě usmála. „No, tohle mělo být překvapení,“ řekla. „Sorene, jak jsi zjistil, že jsem se vrátila dřív?“

Měla se vrátit ze svého dvoutýdenního zahraničního programu až o víkendu, právě včas na oslavu svého dědečka, ale rozhodla se přijet domů s předstihem, aby se připravila. Co nečekala, bylo, že hned po příjezdu narazí na Sorena.