Couvla jsem, srdce mi bušilo. Musel mě slyšet; musel mě cítit.

Co mám dělat?

Malcor může být nebezpečný, ale ten muž stojící několik metrů ode mě křičel silou a nebezpečím o mnohem vyšším kalibru.

Musím se odtud dostat, než mě uvidí, ale jak to udělám?

„Můžeme v tom pokračovat jindy. Přeložíme to.“ Ozval se jeho hluboký, sametový hlas, který mnou prohnal záchvěvy touhy.

Nemůžu lhát, ten hlas byl kurva žhavý.

Tak jo, Kaelith, zhluboka dýchej a soustřeď se!

„Ach, samozřejmě.“

„Rozhodně.“

Neodvážila jsem se pohnout, zatímco jsem poslouchala, jak ostatní odcházejí, ale můj druh zůstal. Dveře se zavřely a já poraženě zavřela oči, pořád tu byl.

„Proč nevylezeš ze své skrýše,“ ozval se jeho hlas.

Zavřela jsem oči, jakýkoli sen o tom, že bych před ním mohla utéct, byl pryč.

Pomalu jsem se postavila, otočila se a zadívala se na muže před sebou. Pokud jsem si předtím myslela, že je ztělesněním touhy a dominance, byl tisíckrát víc sexy, když jsem ho viděla pořádně. Jeho vůně mě omamovala, a když si pomalu sundal brýle a já se podívala do očí barvy toho nejstudenějšího ledu, jaké jsem kdy viděla, zatočila se mi hlava. Oči, které si mě přeměřily, ale nic neprozradily.

Byl vysoký, možná kolem dvou metrů. Jeho svalnaté paže napínaly košili na jeho vyboulených bicepsech. Všimla jsem si, že má tři piercingy v pravém uchu a jeden v levém.

„Kdo by si pomyslel, že mi bude přidělen člověk...“ zamumlal tak tiše, že jsem ho skoro neslyšela.

„Nejsem člověk,“ odpověděla jsem chladně.

Zvedl zrak a pohlédl mi do očí se zábleskem zájmu v těch svých ledových.

„Tak si se mnou dej drink.“

Nebyla to nabídka, ale rozkaz.

Samotné pokušení otočit se a utéct mě pohlcovalo, ale nemohla jsem. Jakkoli jsem nechtěla najít svého druha, zvědavost zjistit, jakého člověka pro mě bohyně stvořila, vyhrála a přistihla jsem se, jak přikyvuji.

Přešel k baru. Musela jsem uznat, že jeho držení těla a postoj mluvily za vše. Tohle byl muž, který věděl, co chce, a taky to dostal.

Skoro mě přemohlo pokušení říct mu o Malcorovi a o tom, proč tu vůbec jsem, ale nemohla jsem, tohle nebyl jeho boj a on se neptal, proč tu jsem.

Ale něco mi říkalo, že jsem vešla přímo do vlčího doupěte.

„Piješ drinky silné, nebo slabé?“ zeptal se poté, co odhodil sako na pohovku.

„Silné, i když si nemyslím, že bys mi mohl nabídnout něco, co by na mě zabralo,“ zamyslela jsem se a zadívala se na okno, ze kterého byl výhled na klub.

„Tím si nebuď tak jistá,“ odsekl arogantně.

Otočila jsem se k němu, jak zrovna naléval zelenou tekutinu do dvou skleniček, a pak mi jednu podal.

„Co je to?“ zeptala jsem se, zvědavě si ji prohlížejíc.

„Absint,“ odpověděl s lehkým, chladným úšklebkem, než pozvedl sklenku. Ťukla jsem si s ním a zatvářila se překvapeně.

Absint...

„Není to tady nelegální?“ zeptala jsem se, neschopná zastavit zvědavost, která se mi vloudila do mysli.

„Být tu nahoře bez dovolení je taky nelegální. Tohle je jediný pití, co dokáže opravdu otupit smysly. Zjevně na tebe ty čtyři lahve whisky nezabraly,“ pronesl výsměšně.

Srdce mi poskočilo, on mě viděl? Podívala jsem se dolů, jen abych zjistila, že box, ve kterém jsem seděla, byl na očích...

„Takže ty jsi mě sledoval?“

„Mohla jsi mi padnout do oka. To se moc ženám nestává.“

To slůvko „moc“ v té větě mi neuniklo.

Přistoupil blíž a já se ocitla v zajetí těch jeho nebezpečných očí.

„Chtěla jsi utéct, když jsi zjistila, že jsme druzi.“

On to věděl.

Napila jsem se alkoholu.

Uf, to byla síla...

Chuť to byla intenzivní, ale líbila se mi.

„Myslím, že bys byl vlastně rád, kdybych utekla, jsem noční můra, kterou ve svým životě nechceš.“

„Je vtipné, že o sobě mluvíš jako o noční můře, vypadáš totiž jako její pravý opak, ale i já vím, že ne všechno, co vypadá jako sen, jím skutečně je.“

Nemohla jsem popřít chvění v břiše z jeho slov, zatímco do sebe obracel svou sklenici absintu, mé oči sklouzly k jeho ohryzku.

Sakra, ten chlap byl žhavý.

Ucítila jsem, jak se mi svírá klín, a odvrátila jsem zrak.

Hluboko uvnitř mi něco říkalo, ať to nedělám. Nevěděla jsem o něm nic, jen to, že to tu zřejmě vede, a že je to rozhodně Alfa...

Ale který? Viděla jsem hodně Alfů. Fajn, ve skutečnosti ne, sakra, kéž bych dávala větší pozor, ale nestarala jsem se o ně, vždycky jsem byla moc zaneprázdněná ve svém vlastním světě...

„Nechtěla jsi najít svýho druha. Dobře. Já taky ne.“

„Tak proč jsi prostě neodešel?“ zeptala jsem se.

„Chtěl jsem vidět, co přesně pro mě Bohyně stvořila.“

„A?“ zeptala jsem se a v břiše se mi rozletěli motýli.

Jeho ledově modré oči mě sjely od hlavy až k patě, a když mu zrak padl na má prsa, viděla jsem, jak se v nich mihl ohromující ocelově modrý záblesk.

Jestli měl jen jeho pohled na mě takový vliv, jaké by pak byly jeho doteky?

Přistoupil blíž a já zjišťovala, že couvám, dokud jsem nenarazila zadkem do skla za mnou.

„Pokud budeme soudit jen podle vzhledu, tak je to lepší, než jsem čekal.“

Při jeho slovech mi v klíně prudce tepalo. Jak mohl mít někdo, koho jsem právě potkala, na mě tak intenzivní vliv?

Zarazil mé myšlenky tím, že mi hřbet ruky, ve které držel sklenici, přitiskl ke rtům.

Šílený ohňostroj, který z jeho dotyku propukl, byl závratný, poslal do mého nitra nebezpečnou vlnu.

Dávalo to smysl... to všechno, jak spárované páry kolem mě byly posedlé láskou, to jediné, co chtěly, bylo být vedle svých druhů. Jen jediný dotyk někoho, koho jsem ani neznala, mě dováděl k šílenství, a nedokázala jsem si pomoct, abych nezačala jemně líbat prsty, které se mi tiskly ke rtům.

Oči se mu zaleskly ocelovou modří, když se naše pohledy setkaly, a v okamžiku, kdy ruku stáhl, jsem si pomalu olízla rty, než jsem se znovu napila toho silného alkoholu. Otočila jsem se k němu zády a zírala dolů do klubu, klín mi pulzoval, a věděla jsem, že kdybych vypila celou tu sklenici, byla bych docela mimo. Viděla jsem ho, jak si nalil další a kopl ji do sebe na jeden zátah, než ji položil na barový pult a vrátil se ke mně.

Znovu jsem se na něj podívala, otočila jsem se k němu, jak přistupoval blíž, tentokrát mezi námi nezbyla už téměř žádná mezera. Cítila jsem jeho návykovou vůni, žár jeho těla a pravidelný tlukot jeho srdce, to všechno mě pohlcovalo.

„Dvě skleničky a zdáš se úplně střízlivý, jsem ohromená,“ zašeptala jsem ve snaze prolomit to intenzivní sexuální napětí, které mě rvalo na kusy touhou.

Opřel se paží o sklo nad mou hlavou, čímž mě donutil k němu couvnout.

„Nemyslel jsem si, že tě bude tak snadné ohromit.“ Díval se na mě svrchu a já si všimla jeho hustých řas.

Dokázala jsem si představit, že se vedle tohohle krasavce probouzím každý den...

„V určitých ohledech mám celkem vysoký nároky,“ odpověděla jsem povýšeně a dívala se mu do očí.

Na rtech mu zahrál slabý úšklebek, zatímco mi klouby volné ruky přejel po boku pasu, což způsobilo, že mi srdce radostným očekáváním zabušilo. Jeho tělo bylo jen centimetry od mého a nutkání stisknout stehna k sobě bylo neuvěřitelně silné.

„Dobře, tak jen doufejme, že mě zvládneš,“ odvětil svůdně.

Stáli jsme hruď na hruď, on roztáhl mé nohy svým kolenem, až se mi z toho sevřel klín.

„Vyzkoušíme to a uvidíme?“ zeptala jsem se vyzývavě a v očích se mi zablesklo.

Možná to byl Alfa, ale já nebyla jen tak někdo.

Stále držíc svou sklenici, obtočila jsem mu paži kolem krku, přitiskla se k němu a volnou ruku mu položila na břišní svaly.

„Sebevědomá,“ zabručel si pod vousy a přejížděl mi prsty po boku tak dráždivě pomalu, až mě přemáhalo nutkání zasténat, ale udržela jsem to v sobě.

„Neuvěřitelně, nejsem žádná submisivní, poslušná holčička.“

„Víš, vtip je v tom…“ odmlčel se, usmál se a přitiskl se na mě. „Hodný holky se nechají ošukat a ty zlobivý… zlobivý holky se trestají. Co to bude?“

Jeho tón mě donutil kousnout se do rtu, mé vzrušení provonělo vzduch a já věděla, že to musí cítit.

„Pak mě budeš muset potrestat, Alfo,“ zašeptala jsem, zahákla mu prsty do opasku a přitáhla si ho k sobě ve chvíli, kdy mě popadl za vlasy.

Jeho rty se střetly s mými v jednom neuvěřitelně ohromujícím, hladovém polibku, který mým tělem nechal explodovat slast. Mrazení a jiskry mnou projížděly ve vlnách, jak jeho rty dominovaly nad mými, poháněné silou, hladem a touhou. Polibek, který byl jak z jiného světa, polibek, o kterém jsem věděla, že mi navždy zničil všechny ostatní muže.

Slyšela jsem, jak se moje sklenička roztříštila, když dopadla na podlahu za ním, ale ani jednomu z nás to nebylo jedno.

Jeho plné rty byly nebem i hříchem zároveň, přistihla jsem se, jak bojuju o dominanci, naše jazyky tančily proti sobě, zatímco naše ruce bloudily po tělech toho druhého, sahaly a osahávaly každý centimetr, který jsme mohli uchopit. Měl piercing v jazyku a ten pocit byl tak zatraceně dobrý.

Moje tělo hořelo, kunda se mi při jeho dotycích svírala. Bylo to drsné a přesto smyslné, vzrušovalo mě to tak moc, že jsem nedokázala potlačit zvuky slasti, které opouštěly mé rty. Zasténala jsem, když jsem ucítila, jak se mi jeho obrovský, tvrdý kokot opřel o břicho.

Do prdele.

Chtěla jsem mu stáhnout kalhoty a vzít jeho péro do pusy, ale ještě než jsem vůbec stačila rozepnout opasek, odtáhl se a v očích měl oslnivou ocelovou modř.

„Pojďme do prdele odsud,“ zavrčel chraptivě, ztěžka oddychoval a prohlížel si mě.

Přikývla jsem, tohle jsem nepotřebovala slyšet dvakrát. Chtěla jsem ho tady a teď.

Ach bohyně, se mnou je konec.