Červená a fialová světla kolem mě tančila a blikala, osvětlujíc těla exotických tanečnic na pódiu. Striptérky v drahém spodním prádle, prosycené parfémem, obcházely stoly, roznášely drinky nebo hledaly potenciální zákazníky.

Tmavě modrozelené boxy byly z poloviny plné, v některých seděli jen muži a ženy užívající si show, zatímco jiní si dopřávali lap dance. Několik mužů v oblecích odváděly tanečnice do soukromých salónků.

Gehenna Vault je lidský striptýzový klub v srdci jednoho z nejrušnějších měst v zemi, místo celkem daleko od mého domova, a šance, že bych tu narazila na někoho známého, byla mizivá.

Nemluvě o tom, že jsem použila maskovač pachu X2, což je formule, po které ostatním vlkodlakům voním jako člověk.

Nechtěla jsem, aby mě tu Malcor našel.

Z toho, že by mohl být na území našeho septu, se mi svíral žaludek, i když jsem si neustále namlouvala, že prostě jen uhodl, co mám na sobě.

Potřebovala jsem si odpočinout od vlastní mysli a těch zpráv. Celý den jsem se na nic nedokázala soustředit. Aby toho nebylo málo, dnes večer se koná Sanguis Lune.

Událost, která se koná jen dvakrát do roka. Noc, kdy nezadaní vlci míří na jedno ze shromáždění Sanguis Lune, aby zjistili, jestli dokážou vyčenichat své osudové druhy.

Nechtěla jsem tam jít, s chlapy jsem skončila a nechci se k nikomu vázat.

Po tom, co jsem prošla vztahem, který byl naprostou katastrofou, neměla jsem žádná očekávání, že najdu svého pravého druha, ani jsem si nemyslela, že jsem na to psychicky připravená.

I když jsem svého druha najít chtěla a hluboko uvnitř toužila po lásce, kterou jsem viděla u lidí kolem sebe, nebyla jsem si jistá, jestli on bude chtít mě.

Nepotřebuju si znovu zlomit srdce. Ačkoliv bych to nikdy nepřiznala, trochu se bojím toho, co si o mně pomyslí, a že by mě mohl začít nenávidět, až zjistí o mé minulosti. O kostlivcích v mé skříni – přijme můj druh úplně všechno, co ke mně patří? Nebo mnou prostě bude opovrhovat, či mě rovnou zavrhne?

Vkusná hudba mě dost uvolňovala, podupávala jsem si nohou do rytmu, jak jsem seděla v boxu a zírala na tanečnice na pódiu. Její tělo se smyslně vlnilo do rytmu.

Kopla jsem do sebe skleničku whisky a přála si, aby tu měli něco silnějšího. Tekutina mě pálila v hrdle, oči mě trochu štípaly, zatímco se mé myšlenky vracely ke zprávám.

V tomto klubu byla přísně vymáhána politika zákazu telefonů, a kdybych ho měla u sebe, vím, že bych na něj neustále zírala a myslela na ty zprávy.

Potřebovala jsem od toho pauzu – od něj.

Nic mě nevyděsí, nic mě nerozhodí, ale na něm mě něco drtilo.

Nalila jsem si další skleničku, když ke mně přistoupila nádherná brunetka, připravená mě bavit, ale neměla jsem náladu.

„Ne, díky.“ Usmála jsem se na ni a mrkla.

Rozhlédla jsem se a všimla si, že většina lidí v tomto klubu byli bohatí byznysmeni. Popadla jsem skleničku a vypila ji na ex.

Na vteřinu jsem zavřela oči, než jsem si skleničku znovu dolila.

Moje mysl byla bouří emocí.

Malcor na mě toho měl příliš mnoho; věci, které teď používal, aby mě vydíral. Vím, že to můžu prostě někomu říct a vyřešili bychom to, ale celý život jsem jen všem přidělávala problémy.

Bylo na něm něco, co prostě nebylo normální, něco, co mi říkalo, že je víc než jen vlkodlak…

Vypila jsem toho hodně, do skleničky jsem vylila poslední kapky ze své čtvrté láhve. Začínala jsem cítit, že to začíná působit. Tohle jsem přesně potřebovala… Zavřela jsem oči a nechala hudbu pohltit mé smysly.

Dnes večer si chci prostě odpočinout, zprávy vyřeším jindy…

Otevřela jsem oči a skrze husté řasy sledovala ženy na pódiu. Miluju tanec a na tanci u tyče je něco, co mi přijde posilující a vzrušující. Když se dělá správně, je to skutečné umění. Vlastně jsem se před víc jak rokem hlásila o místo v klubu nedaleko domova, a dokonce mě přijali, ale stihla jsem tam odtančit jen jednu směnu, protože na to můj bratr přišel…

Otřásla jsem se při vzpomínce na vztek v Kieranových očích, když vtrhl do klubu a viděl, jak na mě ti muži zírají. Ačkoli si ho obvykle dokážu omotat kolem prstu, v těch vzácných chvílích, kdy se skutečně naštve... no, řekněme prostě, že ne. Ne. Velký špatný.

Neštvěte Kierana.

Dávala jsem přednost tomu, když se držel své role přerostlého, natvrdlého štěněte.

Ale pořád je to můj oblíbenec.

Možná bych si měla jít zatančit.

Vstala jsem a zamířila k tanečnímu parketu, který byl oddělený dvoukřídlými dveřmi. Zrovna jsem si prohrábla vlasy prsty, když jsem ztuhla. Zasáhl mě povědomý, nebezpečný pach a srdce mi divoce zabušilo.

Je tady.

Zaplavil mě strach, který jsem cítila jen málokdy. Prohledávala jsem prostor očima a přála si, abych si nevzala tak vysoké podpatky, toužila jsem splynout s davem.

Se skloněnou hlavou jsem se modlila, aby ten maskovač pachu fungoval. Musela jsem se odtud dostat. Zahlédla jsem muže v kápi u vchodu a po zádech mi přejel mráz.

Je to on.

Zdálo se, že něco, nebo někoho, hledá.

Mě.

Když jsem si všimla, jak se otevírají dveře vedoucí do VIP sekce a vychází z nich žena v miniaturní sukni a odhalující halence s přístupovou kartou v ruce, vnuklo mi to nápad.

Vyrazila k baru a já zamířila k ní, načež jsem do ní jakoby omylem vrazila. Zamumlala jsem omluvu, zatímco jsem jí z kapsy vyklouzla kartu.

Srdce mi tlouklo jako o závod, strach z toho, že mě najde, mi zvedal žaludek.

Proč mě prostě nenechá být?

Naskenovala jsem kartu, nenápadně se rozhlédla a proklouzla dveřmi, které cvaknutím povolily. Potřebovala jsem se jen někde schovat a počkat, dokud neodejde. Jestliže pronikl do našeho septu, musel vědět, že ta motorka venku je moje.

„Slyšel jsi to?“

Ztuhla jsem.

Vlkodlaci? Cítila jsem je. Co se to tu sakra dělo? Tohle byl přece lidský klub, ne?

„Ten pach nepoznávám, neproklouzl sem někdo?“

Ach ne.

Rozhlédla jsem se a zamračila se. Odtud vedly tři chodby. Tiše jsem se rozběhla tou levou a nahoru po schodech, děkujíc bohyni za koberce, které tlumily mé kroky.

K mé úlevě jsem uviděla prosklené dveře, které byly dokořán. Vběhla jsem dovnitř, zavřela je za sebou a úlevně si oddechla.

Ocitla jsem se ve velké místnosti, ze které byl výhled dolů na klub; odtud bylo vidět všechno. Byla jsem si jistá, že zespodu to vypadalo jen jako součást zrcadlového designu stropu, nemohli mě vidět.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Podlaha byla z třpytivého černého mramoru, se dvěma modrými sametovými pohovkami a proskleným stolem uprostřed. Na straně stál bar s pitím, ale ať už jste se podívali kamkoli, tato místnost poskytovala dokonalý výhled na taneční show dole, aniž by byl ve vzduchu cítit pach potu nebo vzrušení.

Mám tu počkat? Co mám dělat?

Bohyně, do čeho jsem se to zase namočila?

Můj telefon byl navíc ve skříňce, nemohla jsem ani nikoho kontaktovat.

Náhle k mým uším dolehly zvuky kroků a hlasů, které se rychle blížily. Rozhlédla jsem se a můj zrak padl na bar. S bušícím srdcem jsem se pod ním rychle schovala.

Vyhlédla jsem z boku a spatřila několik mužů, kteří se blížili. Dva muži dorazili ke dveřím jako první a podrželi je pro ostatní. Srdce mi kleslo do kalhot, když jsem si uvědomila, že je mezi nimi i několik vlkodlaků.

Vyčenichají mě!

Každý z těch mužů budil respekt, ať už svými obleky nebo nebezpečným zjevem, ale ten uprostřed jasně vyčníval. Úplně si přivlastnil mou pozornost.

Nejenže to byl Alfa, ale síla a dominance, které z něj sálaly, byly tak intenzivní, že jsem se skoro zapomněla nadechnout.

Všichni ostatní jako by se vytratili, když jsem zírala na muže uprostřed. Měl na sobě vypasovanou černou košili se srolovanými rukávy, černé kalhoty a boty. Sako držel ležérně přehozené přes rameno na jednom prstu, a navzdory tmě v klubu měl na očích sluneční brýle. Jeho čokoládově hnědé vlasy byly krátké a sčesané dozadu. Z toho, co jsem mohla vidět, měl celý krk, paže i ruce pokryté tetováním.

A pak mi srdce poskočilo, když mě zasáhla ta nejopojnější vůně; dřevitá a nebezpečná, s nádechem krvavé mandarinky, hřejivé skořice a pačuli. A ta vůně vycházela přímo z toho Alfa samce uprostřed.

Zastavil se, zatnul svaly a mírně pootočil hlavu.

Ucil mě.

Neklid mého vlka a bušení mého srdce se zcela vymkly mé kontrole. Každá buňka v mém těle šílela, zatímco jsem zírala na samotného boha přede mnou.

Je to můj druh.