„Pusťte mě! To, co děláte, je nezákonné!“

Nara se divoce bránila v sevření stráží, zápěstí se jí kroutila pod jejich železným úchopem.

Zvedla hlavu, oči jí plály, jak se dívala přímo na Kaelena. Zuby měla zaťaté tak pevně, že jejich skřípění bylo slyšet.

„Kaelene,“ dožadovala se, „dokážeš se mi vážně podívat do očí a říct, že Shaya je skutečně Aura?“

Oči měla oteklé – červené, lesklé, srdceryvně krásné – ale pevné. Divoce pevné.

A na jejích zádech… ty brutální, zubaté jizvy po biči…

Byla to ošklivá, ohlušující rána pro Kaelenovo svědomí.

Ručice se mu sevřely v pěst.

Byl to on, kdo ty rány ošetřoval.

Po celé dny jí záda vrstvu po vrstvě obvazoval.

Kdysi přísahal, že už nikdy nedovolí, aby na ni někdo vztáhl ruku.

A přesto –

Instinktivně k ní vykročil.

Ale Shaya se mu zavěsila na paži.

„Kaelene, břicho… bolí to…“ zakňourala hlasem tak křehkým a sladkým, že mohl být jedem.

Kaelenovi jako by po páteři stekla ledová voda.

Správně. Shaya byla nevyléčitelně nemocná.

Co na tom záleží, když jí dopřeje tohle světlo reflektorů? Nara byla mladá. Měla čas. Bude v pořádku.

Potlačil valící se pocit viny a promluvil chladným hlasem:

„Ona je má návrhářka. Tím jsem si jistý. Shaya – Aura, hlavní návrhářka v Kardos Global.“

Shaya zářila.

A Naře – po tváři sklouzla jen jediná slza.

I poté, co se Kaelen za jejími zády tajně oženil se Shayou…

I poté, co se rozhodla ho nechat jít…

Stále chtěla chránit těch pět let, které spolu sdíleli.

Bože, jaká byla hlupačka.

Kaelen tu slzu uviděl a v nitru se mu něco bolestivě sevřelo.

Za pět let, bez ohledu na to, jak moc trpěla, Nara nikdy neplakala.

Ale teď…

Znovu vykročil vpřed.

„Nestůjte tam jen tak!“ vyštěkla Shaya ostře. „Svlékněte ji. Nebo to mám udělat sama? Kaelene, že mám pravdu?“

Našpulila rty, přitiskla se k němu a hrála roli ublížené manželky.

Kaelen těžce polkl. Jeho pohled sklouzl k Naře.

„Pokud jsi nic neukradla… nemáš co skrývat.“

Nara se rozesmála.

Stále klečela na studené podlaze. Ramínko šatů roztržené. Záda odhalená, zjizvená. Tělo zkroucené v nepřirozeném úhlu.

Její smích – tenký, ostrý, nestabilní – prořízl mumlající dav.

„Dost!“ vyštěkl Kaelen. „Odvěďte ji do zákulisí a prohledejte ji.“

Už se na ni nemohl déle dívat.

Shaya otevřela ústa, aby dodala něco krutého, ale chladné varování v Kaelenových očích ji umlčelo.

Stráže se chystaly Naru odtáhnout – ale ona se jim vytrhla.

„Není třeba! Pokud pan Kardos věří, že mě musí prohledat, proč se schovávat v zákulisí jako zločinec? Nevypadalo by to snad ještě podezřeleji?“ ušklíbla se. „Svléknout mě, že? Fajn – udělám to sama.“

A s prudkým trhnutím ze sebe strhla perleťově bílou róbu a odhodila ji stranou.

V sále to zalapalo po dechu.

Oděná pouze v černém spodním prádle, její světlá kůže pod světly reflektorů jako by zářila –

ale stejně tak zářily stopy po ranách bičem, brutálně vyryté do jejích zad a nohou.

„Můj bože… co se jí stalo?“

„To bylo… bití?“

Reportéři se tlačili vpřed, fotoaparáty zběsile cvakaly.

Nara ignorovala každý záblesk.

Dívala se přímo na Kaelena a Shayu.

„Tohle je všechno. Nic nezbylo, kromě mého prádla. Pokud si pan Kardos a slečna Vanceová myslí, že stále něco skrývám…“ Rozpažila ruce. „Pojďte mě prohledat sami.“

Kaelenův výraz se zkřivil – šok, hrůza, něco temnějšího.

Ty jizvy.

Pamatoval si je.

Tu polomrtvou dívku, kterou před pěti lety vynesl ze sklepa rodiny Vanceových. Zlomenou. Zakrvácenou.

Strávil noci tím, že ji křísil k životu.

Nikdy nenosila šaty s odhalenými zády.

Nikdy spolu ani plně nespali – protože nesnesla pomyšlení, že by mu ukázala svá záda.

Teď se odhalila před celým světem.

A poprvé v životě… Kaelen pocítil strach.

Jakmile Shaya uviděla ty jizvy, její výraz zhrubl.

Co se to ta ženská sakra snaží uhrát?

Rychle vyštěkla: „Naro, nehraj si na žádnou tragickou hrdinku. Vykopli tě, protože jsi byla běhna. Máma s tátou tvé chování nemohli vystát. A ty se teď oháníš důkazy své nemravnosti? Nechutné!“

„Cože? To má z tahání se s chlapama?“

„Kolik jí bylo – sedmnáct? Osmnáct? Páni, ta musela bejt divoká. Není divu, že ji vyhodili.“

Tváře lidí v davu se zkřivily – hnus, opovržení, odsudek.

Shayiny rty se triumfálně zvlnily.

No a co, že ji tehdy zbila?

Byl to její sklep. Žádné kamery.

Její rodiče nepromluví.

Ona ovládala ten příběh.

I kdyby to Nara popřela – kdo by jí věřil?

Kaelen zíral na Naru, oči se mu rozšiřovaly.

„Takže odtud ty rány pocházejí.“

Naře ztuhla krev v žilách.

Ten jeho pohled…

Ten hnus…

Kdyby pohledy mohly zabíjet, už by byla na kousky.

Otočila zrak k Shaye –

a uviděla přesně ten samý výraz, který viděla před pěti lety.

Čistou, radostnou krutost.

Nara se zasmála – zvukem tak křehkým, že hrozil roztříštěním.

„Shayo, jen proto, že tě nikdo neviděl, jak mě týráš, neznamená, že můžeš přepisovat historii. Opravdu si myslíš, že můžeš plivat špínu a oni ji všichni spolknou?“

„Co tím naznačuješ?“ vyštěkla Shaya, ale v jejím hlase se mihl nepatrný záblesk nejistoty.

Nara zvedla ruku a ukázala diamantový náramek.

„Tvrdíš, že tenhle náramek je součástí série Devotion. Tvrdíš, že jsi ho navrhla. Tak všem řekni – co vlastně dělá?“

Místností se rozhostilo ticho.

Shaya tohle nečekala.

Pravda byla taková, že ani nevěděla, jestli ten náramek do té kolekce patří. Jen potřebovala důvod – jakýkoli důvod – aby Naru zničila.

Teď, zahnána do úzkých, vrhla nervózní pohled na Kaelena.

Ten neodpovídal.

Jeho zamračení se prohlubovalo.

Něco na tom všem nesedělo.

Nara to viděla – viděla ten zmatek, to napětí, které mu stahovalo čelist.

„To stačí,“ řekl Kaelen ostře. „Shaya nemusí nic dokazovat. Pokud říká, že je to její návrh, tak je. Vrať ten náramek a necháme tě v klidu odejít.“

Jak velkorysé.

Jak milosrdné.

Jako by jí udílel milost.

Nara se krátce, chladně zasmála.

„Vy dva možná dokážete odpustit a zapomenout. Ale já ne.“

Zvedla zápěstí –

a dvakrát na náramek klepla.

Ozvalo se cvaknutí.

Diamantový střed se odsunul stranou –

a do vzduchu vystřelil měkký modrý paprsek.

Vznikla holografická projekce, která ozářila obří obrazovku v přední části sálu.

Celý sál zalapal po dechu.

Oči se rozšířily.

Těla ztuhla.

A pak se video spustilo –

a dav sledoval, ochromen tichem.