Nara nedokázala zastavit slzy, ať se snažila sebevíc. Sama byla matkou, a přestože nikdy nezažila těhotenství ani porodní bolesti, v tuto chvíli cítila k Runě nevysvětlitelné pouto. Tato žena byla politováníhodná.

„Neodejdu. Ale nejdřív si musíš odpočinout – jen když si odpočineš, budeš se o mě moci starat, není to tak?“

„Ano… ano, poslechnu tě.“

Runiny oči se z Nařiny tváře nehnuly, lpěla na ní,