Rania běžela o život. Neodvažovala se zpomalit, i když ji nohy bolely a křičely na ni, aby zastavila.

Její pronásledovatelé byli tak blízko. Nemohla riskovat dopadení, to by byl její konec.

[Ranio! Vrať se sem!]

Hlas jejího otce se jí rozlehl v hlavě, když se s ní zuřivě telepaticky spojil. Byl mezi pronásledovateli, včetně jejího nevlastního bratra a syna alfy.

Vzhledem k tuctu ozbrojených válečníků ze smečky Černého kamene byla Raniina šance na útěk téměř nulová. Přesto to musela zkusit. Hranice území smečky byla tak blízko, cítila to.

Rania kmitala nohama rychleji a prosila Měsíční bohyni o zázrak. Adrenalin jí proudil v žilách a tlumil bolest od šlehajících větví a ostrých hran kamenů, které jí drásaly kůži, jak pádila lesem.

Ještě kousek. Ještě malý kousek, říkala si.

Batoh se jí zachytil o jednu z větví, což ji trochu zdrželo, když se z něj vysypaly věci, ale Rania se nezastavila, aby je posbírala, místo toho je tam prostě nechala.

Až se dostane z této smečky, najde způsob, jak si opatřit nové oblečení. Momentálně pro ni nebylo nic důležitějšího než se dostat z tohoto pekelného místa.

Naneštěstí se Rania ještě nedokázala proměnit. Většina vlkodlaků byla schopna proměny, jakmile dovršila osmnácti let, což u Ranie mělo nastat za dva dny.

Nehodlala tu však strávit už ani vteřinu, obzvlášť po tom, co jí udělal syn alfy, Caden.

[Ranio, jsi mrtvá, jestli se mi dostaneš do rukou!]

Její otec, beta Alaric, jí vztekle zavrčel v mysli. Snažila se to telepatické spojení uzavřít, ale neměla na to sílu. Její otec byl příliš mocný.

Tak blízko. Ještě kousek. O něco rychleji.

Plíce jí hořely, ale Rania se nutila běžet dál, protože už viděla hranici území Černého kamene. Za ní ležela smečka Krvavého vlka.

Tato část hranice nebyla přísně střežena, proto si Rania vybrala k útěku právě tuto cestu.

Ještě kousek…

A pak se to Ranii podařilo, překročila hranici smečky Černého kamene. Byla vyznačena řekou, která protékala mezi územími obou smeček. Řeka byla mělká, takže ji mohla snadno přebrodit.

Jakmile se Rania ocitla na druhém břehu, zhroutila se na zem a těžce oddechovala, zatímco se její plíce hltavě snažily nabrat vzduch.

Každý kousek těla ji bolel, ale dokázala to! Podařilo se jí překročit hranici.

Na povel rozzlobeného zavytí se Rania otočila a uviděla Cadena a svého nevlastního bratra Killiana, jak se přeměnili do lidské podoby.

Zamračeně na Ranii zírali, protože bez povolení nemohli hranici překročit. Mohlo by to přerůst v konflikt mezi dvěma smečkami.

Ani Rania tam nemohla zůstat dlouho, válečníci ze smečky Krvavého vlka by si všimli, že tam je narušitel, a dostala by se do dalších potíží. Potřebovala jít na jih, do Země samotářů, která nikomu nepatřila, a pak se posunout dál k lidským obydlím.

"Vrať se sem, Ranio!" zařval vztekle Killian, zatímco Caden skřípal zuby a hleděl na Ranii s vražedným úmyslem v očích.

Rania jim chtěla vynadat, ale neměla na to sílu. Musela se pohnout z místa.

Její tělo protestovalo, když se zvedala ze země, připravená se znovu rozběhnout, když vtom ji někdo srazil k zemi. Srdce jí vyskočilo až do krku, když uviděla, že ji k zemi přitiskl Caden.

"Myslíš si, že mi můžeš utéct, malá vlčice?" zeptal se Caden výhružně. Využil váhy svého těla, aby Ranii znemožnil jakýkoli pohyb. "Nikam nepůjdeš."

"Ty... ty jsi překročil hranici," vydechla Rania těžce. Jeho koleno jí tlačilo na hruď, kvůli čemuž se jí špatně dýchalo. Velmi to bolelo.

"Jo, ty taky." Vítězoslavně se ušklíbl.

Z druhého břehu řeky Rania viděla, jak její otec na Cadena křičí, ať se vrátí na druhou stranu hranice, než je chytí válečníci ze smečky Krvavého vlka.

"Vrátíme se. Dneska večer jsi pěkně zlobila," řekl Caden, popadl Ranii za dlouhé hnědé vlasy a jak vstával, donutil ji bolestně vyjeknout. Kůže na hlavě jí hořela.

Caden byl tak krutý, že Ranii nedal ani čas se postavit, a rovnou vyrazil směrem k řece.

Byla vyřízená. Zabijí ji za její pokus o útěk.

Než se však stihli vrátit na stranu své smečky, obklíčilo je tucet válečníků ze smečky Krvavého vlka a jejich gama se proměnil do lidské podoby.

"Cadene z Černého kamene," pronesl gama Michael jeho jméno schválně pomalu. "Nevím o tom, že byste měli povolení vstoupit na území naší smečky." Přejel Ranii pohledem, ale víc si jí nevšímal.

"Omlouvám se za to narušení, ale jedna z členek naší smečky se dnes v noci rozhodla být trochu opovážlivá. Chytili jsme ji dřív, než by mohla vaši smečku obtěžovat." Caden se usmál, zdál se být naprosto klidný, ale jeho sevření v Raniiných vlasech zesílilo.

Gama Michael naklonil hlavu směrem k Ranii, ale neviděl jí jasně do tváře, protože vlnité vlasy jí zakrývaly polovinu obličeje.

"To dokážu pochopit, ale pravidla jsou pravidla. Bude to mít následky."

"Rozumím." Caden přikývl. "Můžeme to probrat později, dovolte mi odtáhnout tohohle čokla zpátky do mé smečky." Škubl Ranii hlavou, zatímco se na gamu neškodně usmíval. "Pozvu vás na kávu, abychom o tom mohli promluvit."

"Ne, prosím... ne, neposílejte mě zpátky," žadonila Rania u gamy, ale jemu na ní vůbec nezáleželo.

Gama Michael zvažoval své rozhodnutí, než přikývl. "Vezměte si ji a odejděte. Tuto záležitost proberu se svým alfou." Pohlédl na ostatní válečníky na druhém břehu řeky.

"Děkuji."