"Co si myslíš, že děláš?!"

Na Raniině tváři přistála tvrdá facka. Stočila se do klubíčka na studené podlaze žaláře. Nevydala ani hlásku, prostě tam ležela a přijímala rány, přesně jako vždycky.

"Děláš této smečce jen samé problémy!"

Beta Alaric zvedl nohu, připravený do své dcery kopnout, když si všiml, že se nehýbe. Zamračil se, dřepl si a odhrnul jí vlasy z obličeje.

Stále byla naživu, dýchala, ale její oči byly mrtvé. Zírala do prázdna, jako by už ani necítila bolest. Při tom pohledu se vrásky na betově čele ještě více prohloubily.

"Slyšíš mě?!" zařval na ni Alaric, ale ona sebou ani necukla. "Ranio!"

Někdo vešel do žaláře a přistoupil k betovi. "Můj otec tě volá do své pracovny," řekl Caden a pohlédl na Ranii, která nehybně ležela na zemi.

Alaric si zhluboka povzdechl a pak se postavil, nechávaje vlhký žalář i svou dceru za sebou, zatímco Caden zůstal.

Jakmile osaměli, Caden si dřepl. Chytil Ranii za bradu a podíval se jí hluboko do očí. "Říkal jsem ti, že ti zničím život. Jak se opovažuješ utíkat před svým trestem?"

Její matné oči zabloudily k Cadenovi, popraskané rty se pohnuly a ona promluvila drsným hlasem. "Nevím, kde je moje sestra. Už jsem ti to řekla."

"Lhářko!" Caden ji udeřil do tváře tak silně, až si Rania myslela, že jí zlomil vaz.

Claire byla Cadenova přítelkyně. Byla to také Raniina nevlastní sestra. Byla o pět let starší než Rania a o tři roky starší než Killian.

Spojení Cadena a Claire se mělo uskutečnit před rokem, ale den před obřadem Claire našla svého předurčeného druha a utekla s ním, čímž Cadenovi zlomila srdce. On svou bolest proměnil v násilí a potřeboval někoho, na koho by to mohl svalit.

Rania byla snadným terčem, protože byla černou ovcí smečky, a také proto, že byla první, kdo zjistil, že Claire utekla.

Kvůli tomu musela podle Cadenovy zvrácené mysli Rania Claire s útěkem pomáhat. A od té doby začalo to týrání.

Nikdo se neodvážil postavit synovi alfy a Killian byl více než ochotný Cadenovi pomáhat v ničení své nevlastní sestry, protože Ranii šikanoval už od doby, kdy se Beta Alaric spojil s jeho matkou.

"Kde je?" Caden popadl Ranii za tričko na hrudi a přitom ho roztrhl. Přiblížil se obličejem těsně k ní. "Chtěla jsi utéct, aby ses s ní setkala, že?"

"Ona je mi ukradená, utíkala jsem před tvým týráním. Tohle je peklo." Rania na jazyku ucítila kovovou chuť krve. Nemohla se sama uzdravit, protože ještě nezískala svou vlčici.

Léčivé schopnosti vlkodlaků se probouzely, když získali svého vlka, ale u některých se to projevilo i dříve. To bohužel nebyl Raniin případ. Proto musela trpět bolestí, kterou jí Alaric, Caden a Killian působili.

"Ach, Ranio. Ty ani nevíš, co je to peklo." Caden se posměšně zasmál. "To, co se ti stalo v posledních několika dnech, není nic, je to jen začátek. Pokud mi neřekneš, kde je Claire, udělám ti ze života ještě větší peklo. To ti slibuju."

Caden pak Ranii odstrčil a otřel si ruce o kalhoty, jako by se právě dotkl něčeho nesmírně špinavého, z čeho by se mu udělalo nevolno.

Zíral na dívku ležící v bezvědomí na zemi, jeho pohled postrádal jakoukoli vřelost. Pak zamířil ke dveřím a práskl jimi.

Rania naopak byla příliš unavená. Přivítala temnotu, když ji pohltila. Bolest i svá utrpení uložila k spánku, dokud se jí znovu nezmocní.

Rania si však neodpočinula nadlouho, protože ji probudil kbelík ledové vody chrstnutý na její tělo. Vyjekla a hlasitě lapala po dechu, měla pocit, jako by se topila.

Okamžitě se posadila, stírala si vodu z obličeje a tělo se jí třáslo. Bylo těžké říct, kolik je hodin nebo jak dlouho spala, když v žaláři nebylo žádné okno. Všechno bylo velmi ponuré, celu osvětlovala jen jediná mdlá žárovka.

"Zdálo se ti něco hezkého?" zasmál se Killian. Odhodil kbelík, ve kterém přinesl studenou vodu, a dřepl si před Ranii. Usmíval se od ucha k uchu, šťastný, že vidí bolest v jejích očích.

"Co chceš?!" Rania na něj chtěla zakřičet, ale zjistila, že má hrozně ochraptělý hlas.

"Vstávej, otec s tebou chce mluvit." Killian se postavil. Výsměšně se zasmál, když měla Rania problém se zvednout, a nenabídl jí žádnou pomoc, což ale Rania ani nečekala.

Nepochybně s ní otec bude chtít mluvit o tom, co se stalo včera v noci, a jako obvykle. Vůbec ji nevyslechne a celou vinu svalí na ni.

Proto Ranii překvapilo, když na ni Alaric nevyjel, jakmile vstoupila do jeho pracovny. Poslal pryč Killiana, který chtěl zůstat a poslouchat jejich rozhovor.

"Odejdi, Killiane." V jeho hlase zaznívala autorita a to stačilo k tomu, aby svého nevlastního syna vyprovodil. "Posad' se, Ranio." Zamračil se, když viděl, jak je promočená a že se lehce třese. "Proč jsi mokrá?"

Rania mu neodpověděla. Stejně by ho nezajímalo, co se jí stalo, i kdyby mu řekla, co Killian udělal. Rania už dávno přestala doufat, že by se jí otec zastal.

Měla pravdu, otec okamžitě přešel k hlavnímu tématu, aniž by počkal na její odpověď.

"Kvůli tvému včerejšímu záchvatu má naše smečka problémy se smečkou Krvavého vlka. Tvým trestem bude degradace na služku. Přerušíš s touto rodinou veškeré styky."

Když to Rania uslyšela, začala se smát jako šílená, z čehož se Alaric zamračil.