Killian tu ženu tak moc nenáviděl. Nenáviděl, když ho ignorovala. Vůbec mu nevěnovala ani pohled. Její oči vypadaly velmi matně. Caden jejího ducha doopravdy zlomil a teď už z ní zbyla jen prázdná schránka.

„Zabiju tě!“ zavrčel Killian. Přitlačil ji ještě víc ke zdi a přitiskl k ní své tělo.

V jejích očích nebyl žádný strach, i když lapala po dechu. Zdálo se, že Rania svou smrt přijímá. Byla na ni připravená už dávno. Konec konců, byla doba, kdy se chtěla sama zabít.

„Jen do toho, zabij mě.“

Rania zavřela oči, přivítala by smrt s otevřenou náručí.

Takovou reakci však Killian nechtěl a navíc nebyl natolik šílený, aby Ranii přímo na místě zabil.

Caden by ho zabil tím nejhorším možným způsobem a on netoužil zjistit, jakou krutou metodu by na něj použil, kdyby Killian zabil oblíbenou hračku nastávajícího alfy.

Proto Killian Ranii raději odhodil stranou. Zaklel na ni a zvedl ruku, aby jí vlepil facku, ale včas se zastavil. Kdyby ji uhodil, zanechalo by to na její kůži stopu, všichni by to věděli a Caden by zuřil, že se dotkl jeho děvky.

Nestálo to za to. Caden se stane alfou za necelé dvě hodiny, nebylo rozumné toho muže provokovat.

„Jdi do hajzlu!“ odplivl si Killian Ranii do tváře, než odešel. Musel se před začátkem obřadu připravit, jinak by s tím jeho nevlastní otec nadělal povyk.

Na druhou stranu Rania necítila žádnou úlevu, když ji Killian nechal žít. Tohle přece nebyl život, jaký chtěla.

Setřela si slinu z tváře, zašla na toaletu, aby se umyla, a pak vyšla ven a pokračovala v práci. Samozřejmě si vyslechla drsné kárání od Rae, ale ta ji nemohla potrestat, alespoň ne teď, dokud obřad neskončí.

„Tady! Zanes tohle pití do první řady betovi Alaricovi,“ nařídila Rae, ale pak svraštila obočí; až o vteřinu později si uvědomila, že ten beta je Raniin otec.

Nezdálo se vhodné tam posílat zrovna ji, ale pak už tam nikdo jiný nebyl.

„Udělám to,“ řekla Rania odseknutě. Bylo jí jedno, že se setká s otcem. Byl jako kdokoli jiný. Už pro ni nebyl nikým důležitým.

Naposledy spolu mluvili před několika měsíci, když Caden trestal Killiana za to, že se ji pokusil políbit.

Alaric se jen zeptal, co se stalo, a to bylo všechno. Nijak to nepokračovalo, a jestli Killiana potrestal, nebo ne, to Ranii nezajímalo.

Mezitím obřad probíhal hladce, lidé provolávali slávu novému alfovi a Caden se na všechny usmíval.

Radostná atmosféra však téměř okamžitě utichla, když vstal alfa král a zamířil k pódiu, kde se chystal potvrdit Cadenův nárok na post nového alfy.

To bylo ve chvíli, kdy Rania vstoupila do hlavního sálu a neklid, který cítila, ještě vzrostl. Srdce jí v hrudi bušilo tím víc, čím blíž k hlavnímu sálu byla.

Zmocnila se jí směsice strachu a dychtivosti, která ji nutila jít o něco rychleji. Z nějakého důvodu potřebovala být v hlavním sále co nejdříve, jako by na ni někdo čekal.

Byl to zvláštní pocit, ale Rania nevěděla, jak ho poskládat do slov.

Čím víc se blížila, tím víc ji bolelo srdce. Jako by po něčem toužila… po někom, a její dlouho očekávaná chvíle měla konečně nastat.

Rania chodbou vyklusávala, ale brzy přešla téměř do běhu, a když dorazila k hlavnímu sálu, rozrazila dveře a s jistotou vešla dovnitř.

V místnosti bylo ticho, protože veškerá pozornost se soustředila na alfa krále.

Bylo zde kolem tří stovek významných lidí, seděli na svých místech čelem ke vztyčenému pódiu, kde alfa král právě pronášel svůj projev.

Jeho hlas se obrovským prostorem hlavního sálu rozléhal křišťálově čistě jako svěží ráno. Sluneční světlo dopadalo na jeho postavu z francouzských oken, jež sahala od podlahy až ke stropu, a vrhala na bílou kachlovou podlahu dlouhý stín.

A Raniiny oči na něm okamžitě spočinuly; v okamžiku, kdy vešla do sálu, věděla, že to on v ní vyvolal ten neklid. Zasáhla ji jeho vůně, byla slabá, protože v místnosti se mísily stovky dalších pachů, ale bez stínu pochybností to byl právě on, kdo Ranii rozbušil srdce.

Když se jejich oči setkaly, Rania měla pocit, že se celý její svět točí jen kolem něj. Nechtěla nic jiného, než s ním být, dotýkat se ho, líbat ho. Tato touha v ní vyvolávala fyzickou bolest, která se dala jen stěží popsat.

Na druhou stranu alfa král přerušil svůj projev. Jeho oči si našly ty její, ale jeho výraz byl naprosto nečitelný. Nebezpečně přimhouřil oči a sledoval mladou ženu, jak kráčí k němu skrz sedící publikum.

V řadách sedících diváků propuklo hlasité mumlání a lapání po dechu, když překvapeně vytřeštili oči na Ranii. Omegu. Z uniformy, kterou měla na sobě, to bylo naprosto zřejmé.

„Co tady dělá?!“ zasyčel zlostně Alaric. Killian seděl s ním, společně s jeho matkou a malou sestrou. Všichni napjatě sledovali Ranii, která se pevným krokem blížila k pódiu.

„Zastavte ji,“ řekl Caden temně bojovníkovi stojícímu poblíž. Ruce se mu mírně třásly. Znal ten výraz v její tváři. Už ho kdysi viděl, a z toho vědomí se mu dělalo fyzicky špatně.

Ani náhodou. Tohle se nestane.

Cadenovu hruď sevřel silný pocit, když si uvědomil, že nad tím, co mu patří, se vznáší hrozba.