Rania byla od dnešního rána neklidná. Nevěděla proč, ale srdce jí bolestivě bušilo v hrudi. Uvažovala o tom, že by zašla za léčitelem, aby zjistila, co jí je, ale nakonec si to rozmyslela.
Dnešek byl výjimečný den. Všichni byli zaneprázdněni přípravami na iniciaci nového alfy. Omegy pobíhaly kolem a řídily se pokyny své nadřízené, aby se ujistily, že je všechno perfektní.
Ke všemu se měl obřadu nového alfy zúčastnit i alfa král, a proto si nikdo nemohl dovolit polevit.
Kdyby v takové situaci Rania vyhledala léčitele, jen by si tím koledovala o malér. Mysleli by si, jak je líná.
A už tak ji šikanovali dost, nechtěla jim zavdávat další důvod, aby jí znovu ublížili.
„Na co zíráš?! Hýbej se!“ vyštěkla zlomyslně slečna Rae a zavrtala do Ranie pohled. Měla kulatou tvář s plnými rty, kvůli kterým to vypadalo, jako by se neustále mračila. Byla to nadřízená omega, někdo, kdo organizoval všechny omegy v sídlech smečky.
Všichni se jí báli, protože dokázala být velmi zlá, a jejím terčem byla vždycky Rania, jelikož ta neřekla ani slovo, ať už jí udělala cokoli.
Rania se cítila prázdná, už dávno přestala cokoli cítit a znecitlivěla. Bolest už nevnímala. Dokonce ani nedokázala nic ochutnat. Cokoli snědla, chutnalo mdle.
Byla doba, kdy se řezala, ale Caden ji našel dřív, než z jejího těla vyprchal život. Přivázal ji na několik týdnů k posteli, dokud si nebyl jistý, že si znovu neublíží.
Ten pocit omezení a nemožnosti pohybu byl šílený; Rania by si raději vybrala, aby ji na místě zabili, než aby to musela snášet znovu.
A teď už jen mechanicky proplouvala životem.
„Hni sebou!“ zařvala Rae Ranii přímo do tváře.
Rania ignorovala nepříjemný pocit v hrudi a pokračovala ve své práci. Její tělo na ni křičelo, aby přestala a trochu si odpočinula, protože ji Caden nenechal vydechnout až do rána.
Nemohla spát, hnusil se jí čas, který s ním trávila, ale čím více bojovala, tím šťastnější ten parchant byl, a ona mu nechtěla dopřát to uspokojení.
Dnešek však musel být jejím smolným dnem, protože narazila na Killiana, právě když se muchloval s jednou z omeg v jednom z pokojů pro hosty. Rania dostala pokyn ho uklidit, kdo by si pomyslel, že tu najde ten nejšpinavější odpad.
„Na co čumíš? Vypadni!“ zavrčel na ni Killian surově, když uviděl Ranii vstoupit do pokoje.
Rania je beze slova nechala o samotě. Výraz se jí nezměnil, dokonce ani nevypadala překvapeně a její lhostejnost Killiana k smrti štvala.
Obřad se měl konat za dvě hodiny, Killian měl ještě spoustu času na přípravu, a tak si nemusel pospíšit.
„Kam jdeš?“ zeptala se omega, když se od ní Killian odtáhl. Sledovala, jak beze slova vstává z postele a nechává ji tam zaskočenou a nahou.
Mezitím si Killian oblékl kalhoty a pak košili, vyšel z pokoje a dohonil Ranii, která právě zahýbala na chodbě.
Hrubě ji chytil za loket a přitlačil ji ke zdi.
„Opovaž se mě ignorovat!“ zavrčel Killian a ovinul prsty kolem Raniina štíhlého krku. Byla to škoda, že se z ní stalo nedochůdče.
Kvůli tomu, co se jí stalo v den jejích osmnáctých narozenin, se ještě nedokázala proměnit ve svého vlka, a lidé předpokládali, že se z ní stalo nedochůdče. Měňavec, který se nedokázal proměnit. Smůla, protože byla odmítnutým měňavcem.
Nyní každý, kdo k ní přišel blíž, si sáhl na ucho, aby odvrátil smůlu, kterou přinášela.
Bohužel, podobné pověry nezabránily Cadenovi, aby z ní téměř každou noc čerpal potěšení, nebylo nic, co by ho odradilo a přimělo nechat ji na pokoji.
„Řekl jsi mi, abych vypadla. Tak jsem šla,“ pronesla Rania věcným tónem. Zírala na svého nevlastního bratra s tváří zbavenou jakýchkoli emocí.
„Neodmlouvej mi!“
Být to v kterýkoli jiný den, Rania by se Killianově nerozhodnosti vysmála. Chtěl, aby ho neignorovala, ale zároveň by vybuchl, kdyby něco řekla.
Rania už ale nenacházela žádné potěšení v tom, že by se mu posmívala. Většinou necítila vůbec nic.
„Opatrně, alfa bude naštvaný, jestli na mně zanecháš nějakou stopu,“ řekla Rania monotónním tónem, což Killiana jen ještě víc naštvalo.
Už si nebyli tak blízcí jako kdysi, protože Killian chtěl svůj podíl na Ranii, ale Caden byl velmi specifický ohledně věcí, které mu patřily. Nedělil se o ně.
Dal jasně najevo, že se Killian Ranie nesmí dotknout. Mohl by ji mít, až by s ní on sám skončil, až by ho omrzela.
Ale uplynul rok a on jí byl stále posedlý.
Rania měla být jeho družkou, a proto, bez ohledu na to, s kolika ženami Caden byl, nakonec se k Ranii vždycky vrátil, protože s nimi to prostě nebylo ono.
„Jdi do prdele!“ zavrčel Killian, ale Rania se nebála, protože mohl štěkat, jak chtěl, ale neodvážil by se na ni sáhnout.
Obzvlášť když před šesti měsíci málem přišel o život, když se ji pokusil políbit a Caden ho při tom přistihl.
Nebýt Alarica, Caden by Killiana na místě roztrhal na kusy.
„Pusť mě.“ Rania od sebe Killiana odstrčila, ale jeho sevření kolem jejího krku se naopak zpevnilo.