Byla jsem jen krůček od ztráty rozumu. Vyběhla jsem ze své komnaty a zamířila rovnou do jižního křídla, kde jsem věděla, že najdu Marthiu. Jakmile jsem ji uviděla sedět na chodbě hned před kuchyní, úlevou jsem si vydechla.

„Marthio, prosím... Zavolej doktoru Willelmu Duartovi a požádej ho, aby přišel. Řekni mu, že je to naléhavé,“ vyhrkla jsem a přitom těžce oddechovala.

Marthia vyskočila ze židle