Měla jsem pocit, jako by má krev byla těžší a hustší a mé křehké srdce mělo při každém úderu téměř vybuchnout. Přerývaně jsem se nadechovala a vydechovala, zatímco jsem nespouštěla oči z Willela a žadonila o pořádnou odpověď.

„V co se to měním?“ zamumlala jsem a třásla se úzkostí. „Willele, čím se to sakra stávám?!“ vykřikla jsem.

„Lilith, uklidni se!“ Vyskočil a položil mi ruce na ramena. „Dívej