Pohled Elary

„Jsem tak rád, že jsi tu dnes večer, Lilith. Miluji tě,“ řekl Conrad.

Můj manžel, Alfa enklávy Pyrewood, držel tu krásnou blondýnku v náručí a vtiskl jí jemný polibek na čelo.

Při tom pohledu jsem na místě ztuhla. Všichni hosté v banketním sále po mně pokukovali, šeptali si a posmívali se mi.

„Je to Lilith Thorneová?“ vydechla má služebná Marlowe. „Co ta tady dělá?!“

Můj manžel ji sem přivedl, to bylo očividné.

Dnes se konala Slavnost úplňku. Měli bychom se jí účastnit jako Alfa a Luna. Místo toho ale Conrad přivedl ji a vůbec ho nezajímalo, jak ponižující to pro mě je.

Lilith Thorneová byla Conradova láska ze střední školy, dcera Alfy ze Syndikátu Steelrend. S Conradem tvořili dokonalý pár, dokud se s ním Lilith nerozešla. Proslýchalo se, že ho podvedla s jiným mužem.

Conrad mě potkal o rok později na večírku. Zjistili jsme, že jsme osudoví druzi, a okamžitě jsme se do sebe zamilovali. Nikdo z mé rodiny z našeho vztahu nebyl nadšený. Přesto jsem utekla z domova a přivdala se do enklávy Pyrewood.

Byli jsme druzi, požehnaní Bohyní Lunou. Jak špatné by to mohlo být?

Ale mýlila jsem se. Strašně jsem se mýlila.

První trhlinou v našem manželství byl můj potrat. O dítě jsem přišla během jedné pracovní schůzky. Conrad mi to dával za vinu. Myslel si, že jsem byla příliš neopatrná.

Abychom to trauma překonali, adoptovali jsme sladkého malého chlapce jménem Ronin. Ale ani dítě naše manželství nespravilo. Conrad ke mně začal chladnout.

A teď byla Lilith zpět – první láska mého manžela.

Byla tu proto, aby mi ho vzala?

Potlačila jsem paniku a vykročila k nim.

„Lilith, měla bys odejít,“ snažila se jsem říct s co největší důstojností. „A drž se dál od mého manžela.“

Lilith vykulila své velké, nevinné oči a podívala se na Conrada.

„Lásko, řekneme jí to?“ zeptala se tiše.

Začala jsem mít zlý pocit. „Řeknete mi co?“

Conrad mě obdařil lhostejným pohledem. „Lilith tu odteď bude bydlet.“

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. „Bydlet? Jako co? Zbláznil ses?!“

Lilith se v očích rychle zalily slzy. „Vím, že mě nenávidíš, Elaro. Je to všechno moje chyba. Ale Conrad neudělal nic špatného, tak na něj prosím nekřič.“

„Dovolíš? Mluvím se svým manželem!“ vyštěkla jsem.

„Chovej se k ní slušně!“ zavrčel Conrad.

„Nijak neohrozím tvé postavení. Slibuji,“ zamrkala Lilith nevinně. „Pořád můžeš být Lunou. Jediné, co chci, je být s Conradem... a se svým dítětem.“

Země se mi začala ztrácet pod nohama. Nohy mi změkly a já se sotva udržela vzpřímeně.

„Dítětem? Jakým dítětem?“ zeptala jsem se skrze zaťaté zuby.

Oni měli společné dítě? Jak to, že jsem o tom nevěděla??

Vyměnili si pohledy. Pak konečně Conrad promluvil: „Asi je čas říct ti pravdu... Ronin je můj a Lilithin syn.“

Nemohla jsem dýchat. „Ale říkal jsi... že jsi Ronina adoptoval ze sirotčince! Že nemá žádné rodiče!“

„Kdybych to neřekl, přijala bys Ronina a vychovala ho jako vlastního?“ řekl Conrad se zamračením. „Lilith se o Ronina nemohla starat, když se narodil. Tak jsem ho přivedl sem. Byla to jen malá, neškodná lež.“

Neškodná lež?

Odevzdala jsem celé své srdce výchově dítěte ženy, která spala s mým manželem.

A teď se sem vřítila a snažila se mi vzít mé dítě i mého manžela.

Co jsem pro ně? Chůva zdarma?

„Ne, Conrade... Nechci ji tady,“ procedila jsem mezi zuby a usilovně se snažila, aby mi nevyhrkly slzy. „To je nepřijatelné. Pošli ji pryč, prosím... žádám tě o to jako tvá manželka a tvá Luna!“

„Zůstane tu. Diskuse skončila!“ zavrčel Conrad.

„Jestli tu zůstane... obávám se, že tím odháníš mě,“ řekla jsem a celá jsem se třásla.

Srdce jsem měla až v krku. Protože ani já jsem si nebyla jistá, koho by si vybral.

Conrad vypadal frustrovaně. Než však stihl promluvit, Lilith propukla v pláč.

„Netlač na něj! Je to všechno moje vina... Nikdy jsem nechtěla být tou třetí ve vašem manželství... Já... já bych měla jít!“ vzlykala, otočila se a vyběhla z banketního sálu.

Conrad prudce otočil hlavu ke mně a probodl mě pohledem. „Teď jsi spokojená?“

S těmi slovy vyrazil ven, aby ji dohonil. Během několika sekund byli pryč.

Zavrávorala jsem, zaplavila mě vlna bolesti a ponížení. Conrad se právě rozhodl – mezi mnou a Lilith si vybral ji.

Všichni hosté mě s posměchem sledovali. Nikdo ke mně nepřišel, aby mě utěšil. Všichni Conradovi lidé si o mně mysleli, že jsem jen holka z venkova z malé severní frakce. A že si jejich skvělého Alfu nezasloužím.

Pravděpodobně byli nadšení, že je tu Lilith, aby mě nahradila, protože byla dcerou Alfy.

„Luno Elaro, jste v pořádku?“ zeptala se ustaraně má služebná Marlowe.

„Já... musím si lehnout...“

Utekla jsem z banketního sálu, vrávorajíc pryč od těch škodolibých očí.

Ale nemohla jsem usnout.

Jak bych mohla spát s vědomím, že můj manžel je s jinou ženou?

Poté, co jsem několik hodin sama v pokoji proplakala, jsem se sebrala a šla Conrada hledat do jeho pokoje.

Musíme si promluvit.

Můžeme to vyřešit.

Stráže před Conradovým pokojem mě však zastavily. Řekli mi, že Alfa má teď práci.

„Jakou práci? Nemá čas na svou manželku?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„To je Alfův rozkaz,“ odpověděl voják chladně.

Byla jsem rozzuřená. Právě když jsem se chtěla dál hádat, mým tělem projela ostrá bolest. Předklonila jsem se a zasténala.

Tato bolest byla způsobena zradou. Ve světě vlkodlaků, když vás váš druh podvede, cítíte nesnesitelnou bolest a v hlavě se vám zobrazují obrazy jejich aktu.

Tyto obrazy jsem měla v hlavě právě v tuto chvíli.

Hned za těmi dveřmi byli nazí v naší manželské posteli. Lilith měla nohy omotané kolem Conradova pasu a on ji bral jako divoké zvíře.

„Ach... ach můj bože, víc, víc!“ vřískala.

Chytil ji za poskakující prso a zavrčel: „Jsi úžasná... sakra... miluju tě.“

Zvedl se ve mně žaludek.

Urazila jsem pár vrávoravých kroků a pozvracela se.