Pohled Elary

Toho dne mě odnesli zpět do mého pokoje. Ta bolest a ty obrazy v mé hlavě mě málem zabily. Další tři dny jsem se nedokázala zvednout z postele.

A Conrad se ani jednou neobtěžoval mě zkontrolovat. Slyšela jsem, že má plné ruce práce s tím, že bere Lilith na večírky a představuje ji všem svým lidem.

Pak mi nečekaně zavolala moje nejlepší kamarádka z vysoké, Hadley.

„Ahoj, Elaro! Jen tě chci zkontrolovat a zjistit, jestli příští týden pořád přijedeš pracovně do Thunderglave Reach. Rozhodně se musíme sejít!“

Zhluboka jsem se nadechla.

Sakra. Málem jsem na to zapomněla.

Posledních pár let jsem pracovala na obrovském realitním projektu s názvem Aurelia Metropolis s jednou firmou v Thunderglave Reach, což je největší a nejmocnější frakce na světě.

Původně jsem tam plánovala příští týden jet a podepsat smlouvu s generálním ředitelem Jarkem.

Chtěla jsem se také vidět s Hadley a... možná navštívit jejího bratra.

Její bratr, Kaelen Vance, nebyl nikdo jiný než Alfa Thunderglave Reach, magnát, který ovládal obchodní svět.

Kdyby mi mohl s mým projektem poradit, rozhodně by mi to pomohlo.

Ale Kaelen Vance byl vyhlášený playboy. Slyšela jsem, že s ženami neztrácí čas, pokud s nimi nechce spát. Takže jsem věděla, že setkání s Alfou Kaelenem je nejspíš jen zbožné přání.

Ale teď jsem na to všechno úplně zapomněla.

Kvůli tomu, co se stalo s Lilith.

„Nevím, Hadley... Možná dojde ke změně plánu. Už nemůžu jet,“ řekla jsem tiše.

„Cože? Proč?“

Nemělo smysl to před mou nejlepší kamarádkou tajit. Zakryla jsem si tvář a vyhrkla: „...Conrad mě opouští kvůli jiné ženě... rodné matce našeho adoptovaného dítěte. Pokud to udělá, nemá smysl, abych na tom projektu dál pracovala...“

Projekt Aurelia Metropolis jsem vytvořila, abych vyřešila finanční krizi enklávy Pyrewood. Ale nic z toho teď není důležité, pokud už nebudu Lunou.

„COŽE?! Ten hajzl!!“ vykřikla Hadley nevěřícně. „Mluvila jsi už s rozvodovým právníkem? Koukej z něj dostat osmdesát procent majetku!“

„Já... já nevím, Hadley. O dělení majetku jsme ještě nemluvili.“

„Vydrž, holka. Uvidím, co pro tebe můžu udělat,“ řekla pevně a zavěsila.

Bylo dobré nechat se utěšit dobrou přítelkyní.

A přimělo mě to k zamyšlení – možná bych neměla odcházet bez boje. Měla bych se o naše manželství aspoň pokusit zabojovat.

Lilith pro Conrada nebyla ta pravá. Jednou už ho opustila kvůli jinému muži, před čtyřmi lety, než jsme se vzali. Nevěděla jsem, proč se k němu tentokrát vrátila, ale určitě by ho zradila znovu.

Jen jsem mu potřebovala ukázat, že se jí nedá věřit.

Ale kdo by mi tu pomohl? Lidé ze smečky ne. Ti mě moc v lásce neměli. Starší už vůbec ne. Ti si všichni mysleli, že jsem jen holka ze Severu bez úrovně.

Pak jsem si konečně vzpomněla na Ronina. Mého chlapečka.

I když byla Lilith jeho rodnou matkou, byla jsem to já, kdo mu stál po boku poslední tři roky. Můj kluk bude na mé straně.

Stála jsem před usedlostí a viděla, jak přijíždí Roninův školní autobus. Poslední tři roky jsem tu stála každé ráno a odpoledne a čekala, až se Ronin vrátí ze školy.

Jakmile se dveře otevřely, začala jsem mávat a volat na svého syna:

„Ronine! Zlatíčko! Tady jsem!“

Vyskočil z autobusu. Ale jakmile mě uviděl, začal utíkat opačným směrem.

„Jdi ode mě!“ křičel.

Udiveně jsem ho chytila za rameno. „Cože? Ronine, proč—?“

„Chceš, aby moje maminka odešla! Nenávidím tě!“ křičel. „Tatínek, maminka a já jsme opravdová rodina! Ty ne!“

Do očí mi vhrkly slzy. Ronin věděl, že je Lilith zpátky. A vybral si ji místo mě.

„Ronine, já... já jsem tvoje máma, pamatuješ?“ hlesla jsem. „Byla jsem s tebou v nemocnici, když jsi byl nemocný. Chodila jsem na všechny tvoje třídní schůzky. Každý večer jsem tě ukládala... miluju tě...“

Vzpíral se mi v náručí a vřískal, jako by nechtěl, abych se ho dotýkala.

Kolemjdoucí se zastavovali a zírali na nás. Jeden muž dokonce přistoupil a řekl: „Slečno, prosím, pusťte to dítě.“

„To je v pořádku. Je to můj syn,“ vysvětlila jsem rychle.

„NE!“ zaječel Ronin. „Ty mě biješ! Strkala jsi mi hlavu do záchodu! Děsila jsi mě! Nechci tě. Chci maminku Lilith!“

Zůstala jsem jako opařená. Nic z toho jsem neudělala! Proč by Ronin o takových věcech lhal?!

U hlavní brány se náhle objevila Lilith a za zády měla Conrada. Přiběhla s pláčem a pevně Ronina objala.

„Moje chudinko malé! Co ti to dělala!“ bědovala.

„Ty jsi uhodila Ronina?!“ zavrčel na mě Conrad. „Děláš to proto, že nemůžeš mít vlastní dítě a žárlíš na Lilith?“

Šokovaně jsem na něj hleděla. Jak si to mohl myslet?

Lilith vzlykala: „Nezazlívej jí to, Conrade. Chápu to. Lidé milují jen své vlastní děti. Ronin a já jsme tu cizinci. Možná bychom měli odejít...“

„Ano, to byste měli!“ vyhrkla jsem.

„DOST!“ vyštěkl Conrad a probodl mě pohledem. „Lilith je žena, kterou miluji, a Ronin je můj jediný syn! Nemůžu je opustit. A oni mě potřebují.“

Začala jsem se třást bolestí. „A co já, Conrade? Jsem tvá družka!“

„Nikdo neříká, že nejsi!“ řekl Conrad netrpělivě. „Pořád budeš Lunou enklávy Pyrewood. Lilith je tu prostě jen z lásky. O tvé postavení nestojí.“

„Ani si nevšimneš, že jsem v domě. Chci jen být s Conradem,“ řekla Lilith jemně.

Točila se mi hlava.

Pokud byla ona ženou, kterou miloval, co to dělalo ze mě? Zaměstnankyni zdarma, která mu pomáhala řídit smečku? Jak jsem měla snášet tu bolest, zatímco můj manžel bude každou noc v sousedním pokoji souložit s jinou ženou?

Ne, to bych nezvládla.

A nemyslela jsem si, že Conradova láska ke mně úplně zmizela.

S třesoucí se rukou jsem si začala rozepínat halenku a odhalovat své klíční kosti a pak hruď. Má vůně rychle zaplnila vzduch. Slyšela jsem, jak se Conradův dech náhle zrychlil.

„...Co to děláš?“ procedil mezi zuby, na čele se mu objevil pot.

Udělala jsem krok k němu, zahleděla se mu do očí a zašeptala: „Copak ti nechybím? Ten pocit, když jsi se svou družkou... je lepší než cokoli jiného na světě. To víš.“

Pouto druhů začalo účinkovat.

Díval se mi hluboko do očí, jako uhranutý, a zamumlal: „...Má družka.“