Pohled Elary

Myslela jsem si, že už jsem mrtvá.

Ale když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že ležím v nemocniční posteli. U lůžka mi sestřička kontrolovala krevní tlak.

„Můj bože, vy jste se probrala!“ řekla vesele. „Konečně! Trvalo to týden!“

...Týden?

„Kde... kde to jsem?“

Řekla mi adresu, která byla stovky mil daleko od usedlosti. Lilith mě musela vlézt pořádný kus cesty, než mě vyhodila.

„V lese vás našla dvojice turistů a poslali vás do nemocnice. Kdyby přišli o pár hodin později, byla byste po smrti.“ Sestřička zvážněla. „Jak se jmenujete? A co se vám stalo?“

Zasténala jsem a pokusila se posadit. „Hledal... hledal mě někdo?“

„Ne. Nikdo nepřišel.“

Z očí mi vytryskly slzy.

Byla jsem týden nezvěstná. A můj vlastní manžel se ani neobtěžoval mě hledat.

„Já... musím jít,“ zalapala jsem po dechu a s námahou se snažila vstát z postele. „Musím najít Conrada...“

Sestra mě následovala a volala: „Hej, ještě nejste úplně zotavená! Vraťte se!“

Řekla mi, že mám zlomená žebra. Levou nohu v sádře. A že jsem utrpěla otřes mozku, který by mohl přerůst v něco vážného, kdyby se nebral vážně.

Ale já přesto trvala na propuštění z nemocnice.

Neměla jsem v tu chvíli žádné peníze ani telefon. Takže to, jak se dostat zpět k usedlosti, byl velký problém.

Mou jedinou možností bylo jet stopem.

Celé dopoledne jsem se vrávoravě pohybovala podél dálnice. Žebra i levá noha mě pekelně bolely. Můj vlk mě léčil tak rychle, jak jen mohl, ale pořád to nestačilo.

Než jsem se znovu svalila u krajnice, zastavila mi jedna milá rodina a svezla mě.

V autě jsme si začali povídat. Ta rodina mi vyprávěla, že se u usedlosti děje něco velkého.

„...Alfa Conrad se bude brzy znovu ženit!“ řekla manželka nadšeně. „Nová Luna je dcera ze Syndikátu Steelrend! A to adoptované dítě, Ronin, vůbec není adoptované! Je to syn Alfy Conrada a Lilith! Ten kluk má v sobě pravou krev Alfy!“

„Konečně budeme mít urozenou Lunu. Někoho, kdo si našeho Alfu skutečně zaslouží,“ poznamenal otec.

Otupěle jsem hleděla z okna. Ta muka mi stěžovala dýchání.

„...A kde je ta stará Luna?“ zeptala jsem se tiše.

Manželka pokrčila rameny. „Koho to zajímá? Ani Alfu Conrada ne. Od té doby, co se vrátila Lilith, se o ní na veřejnosti ani jednou nezmínil.“

Chtělo se mi znovu plakat, ale nechtěla jsem to dělat před cizími lidmi. Tak jsem se otočila a zakryla si oči.

O tři hodiny později auto zastavilo na Centrálním náměstí před usedlostí. Shromáždilo se tu spoustu lidí.

Poděkovala jsem rodině a vystoupila z auta. Když jsem se vmísila do davu, zaslechla jsem lidi říkat, že dnes přijede generální ředitel Jarek z Thunderglave Reach, aby s námi podepsal obchodní smlouvu. A všichni tihle lidé tu byli proto, aby ho přivítali.

„Projekt Aurelia Metropolis má na starosti slečna Lilith!“ řekl někdo v davu. „Dobrá práce, Lilith! Konečně Luna, která ví, co dělá!“

Rozčilením jsem zatnula pěsti.

Aurelia Metropolis byl můj projekt. Lilith ukradla plody mé práce. A nikdo tady o tom nevěděl.

Uprostřed pózovali Conrad, Lilith a Ronin šťastně pro kamery.

„Všichni jsme nadšeni z příjezdu generálního ředitele Jarka a z projektu Aurelia Metropolis. Je to důležitý okamžik pro celou enklávu Pyrewood,“ řekl Conrad s okouzlujícím úsměvem.

„Ale proč tu dnes není Luna Elara?“ zeptal se jeden reportér.

Mezi Conradovým obočím se objevila hluboká rýha.

Než stihl Conrad odpovědět, Lilith ho předběhla: „Elara nechtěla přijít. Možná je jí špatně. Nebo možná... prostě nechce být se mnou v jedné místnosti.“

Lidé začali tlumeně syčet.

Někdo vykřikl: „Očividně na tebe žárlí! Ty jsi ten projekt dotáhla do konce. Porodila jsi našemu Alfovi jediného dědice. Jen na tobě tady záleží! Elara se může jít vycpat!“

„Lidi... prosím. Mějte trochu soucit,“ řekla Lilith jemně. „Nikdy jsem s ní nechtěla bojovat. Dokud mám Conrada, stačí mi to.“

Drželi se za ruce a s úsměvem se na sebe dívali.

Nemohla jsem ovládnout narůstající bolest v hrudi, když jsem je takhle viděla.

...Obtěžoval se Conrad mě vůbec hledat, když jsem zmizela?

Možná mu to bylo opravdu jedno. Možná bych se jen ztrapnila, kdybych se teď vrátila a konfrontovala ho.

Vtom se z nedaleké dálky ozvalo zatroubení.

Dav zašuměl. Conrad hlasitě oznámil: „Generální ředitel Jarek je tady. Pojďme ho všichni přivítat!“

Na konci cesty se objevila kolona aut řítící se k nám. Vpředu jel černý Maybach.

Zastavil přímo před davem.

Dveře auta se otevřely. Jarek vystoupil z předního sedadla.

Conrad vyrazil vpřed a napřáhl ruku, aby přivítal mocného generálního ředitele.

Jarek si však té ruky nevšímal. Spěšně přešel k zadním dveřím a s pokorným gestem je otevřel.

Z auta vystoupil další muž.

Byl vysoký, kolem 190 centimetrů, s širokou, atletickou postavou, ze které vyzařovala síla a sebejistota. Jeho ostře řezaná čelist, výrazné lícní kosti a silná brada mu dodávaly velitelský vzhled.

A ty pronikavé zelené oči byly intenzivní, s ostrým, téměř dravčím pohledem.

Zavládlo hrobové ticho.

Všichni v davu šokovaně ztuhli, včetně mě.

„Kaelen Vance.“

Ten pohledný muž nabídl ruku oněmělému Conradovi a promluvil hlubokým, sexy hlasem.

„Těší mě.“

Davem projela vlna překvapeného vydechnutí.

Alfa Kaelen... Co ten tady dělá?!

Byl to Alfa z Thunderglave Reach, obrovský obchodní magnát. Pod jeho nadvládou byly stovky tisíc firem.

Projekt Aurelia Metropolis pro nás znamenal hodně, ale pro něj to nebylo nic.

Proč by se tu dnes ukazoval?

„Alfa Kaelen se o našem projektu doslechl a velmi ho zaujal,“ vysvětlil Jarek Conradovi. „Takže pokud budete souhlasit, Vance Global se stane vaším novým partnerem.“

Conrad se prudce nadechl a stejně tak i všichni starší za jeho zády.

„Samozřejmě!“ vydechl Conrad radostí. „Pojďte dál, prosím. Probereme to podrobně.“

„Počkat,“ přerušil ho Kaelen mrazivým hlasem. „Proč tu není Elara? Ona má ten projekt na starosti.“

Kolem mě se ozvalo bzučení hlasů.

„Luna Elara? Myslel jsem, že to vede Lilith!“ vydechl jeden muž.

„Takže Lilith o tom lhala?“ zeptala se nějaká žena.

Lilithina tvář mírně pobledla. Pak ze sebe vytlačila úsměv.

„Luně Elaře přišla práce na tomto projektu příliš vyčerpávající. Takže odstoupila a všechno předala mně. Věřte mi, Alfo Conrade. Já odvedu lepší práci,“ vysvětlovala.

Hněvem jsem zaťala pěsti.

Další lež. Nic jsem jí nepředala. Ukradla to poté, co mě nechala srazit náklaďákem.

Alfa Kaelen ji však úplně ignoroval, jako by pro něj neexistovala.

„Neobchoduji s amatéry. A rozhodně ne s vaší milenkou,“ řekl chladně Conradovi. „Přiveďte Lunu Elaru zpět do dnešního večera! Jinak ze spolupráce sejde.“

S těmi slovy vykročil kolem Conrada a Lilith směrem k usedlosti. Jarek a urostlí vojáci z Thunderglave Reach následovali svého Alfu.