Pohled Elary

Srdce mi bušilo v hrudi. Udělala jsem další krok a natáhla k němu ruku.

Vzduchem prořízl ostrý výkřik.

Lilith se zhroutila k zemi. Držela se za hrudník, lapala po dechu a plakala: „Ne... moje hruď...“

Conrad se rázem probral z transu. V panice k ní přiskočil. „Bože! Co se děje?“

„Moje hruď... bolí to...“ Po tváři Lilith stékaly slzy. „Jen mě nech jít, Conrade. Mezi tebou a tvou družkou jsou očividně city. To pouto... jak s tím můžu bojovat?“

„My máme lásku! Ta přemůže všechno!“ řekl Conrad rozhodně. „Pojď! Vezmu tě do nemocnice.“

Jednou rukou ji nabral do náruče a druhou vzal Ronina. Než odešel, střelil po mně nenávistným pohledem.

„Nenuť mě, abych se s tebou rozvedl, Elaro!“ zavrčel. „Jestli to udělám, nebudeš mít žádné peníze a nebudeš mít kam jít. Takže se odteď k Lilith a Roninovi chovej hezky. Jen to ti zaručí místo pod mou střechou!“

Odkráčel pryč a nechal mě tam se zlomeným srdcem.

Možná bych měla udělat to, co radila Hadley – najít si dobrého rozvodového právníka a zajistit si aspoň základní živobytí do budoucna.

Ale Conrad byl mocný Alfa a já neměla peníze ani na to, abych si najala slušného právníka. U soudu bych neměla šanci.

Bez ducha jsem se vrátila do svého pokoje a nevěděla, co dál. Následujícího rána mi zavolali z práce.

Jeden ze zaměstnanců na projektu Aurelia Metropolis mi řekl, že generální ředitel Jarek chce projednat naši smlouvu. Možná se doslechl o mém rozvodu a měl pochybnosti o naší spolupráci.

Tak jsem se s vypětím sil vyhrabala z postele a šla do kanceláře.

K mému překvapení však byla Lilith jedinou osobou, kterou jsem v kanceláři našla.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ohromeně. „A kde jsou všichni ostatní?“

Věnovala mi výsměšný úsměv. „Řekla jsem jim, ať si vezmou volno. Jo a už jsem mluvila s generálním ředitelem Jarkem a pozvala ho sem k podpisu smlouvy. Nemáš zač.“

Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Nemáš na to právo. Tohle je moje kancelář!“ vyštěkla jsem.

Zachichotala se, potěšena mou zuřivostí. „Už ne. Řekla jsem Conradovi, že chci projekt Aurelia Metropolis. A on řekl, že může být můj.“

Šokovaně jsem vykulila oči.

Na tomhle projektu jsem pracovala dnem i nocí, sestavovala rozpočty, sepisovala návrhy a hledala investory.

A teď se projekt, do kterého jsem vložila srdce i duši, stal dárkem od mého manžela pro jeho milenku.

„Proč ten šokovaný výraz? Víš, že Conrad by mi dal cokoli,“ Lilith si namotala pramen vlasů na prst a usmála se. „Tenhle projekt není nic extra, ale bude to dobrý odrazový můstek k tomu, abych se stala Conradovou Lunou.“

Dívala jsem se na ni a dech se mi zrychloval.

„Ty chceš být Conradovou Lunou?“ vykřikla jsem. „A... ale říkala jsi, že jsi tu jen z lásky! Že o to postavení nestojíš!“

„Můj bože, ty jsi tomu věřila? To říkám jen kvůli Conradovi!“ usmála se křivým úsměvem. „Samozřejmě, že chci být Lunou. Proč jinak bych s Conradem ztrácela čas?“

Ucouvla jsem, tělo se mi třáslo. „Ty ho nemiluješ! Jen skáčeš od jednoho Alfy k druhému! Půjdu a řeknu mu to—“

„Posluž si. Uvidíme, jestli ti uvěří.“ Lilith se zachichotala a krok za krokem se ke mně přibližovala. „Conrad mi slepě věří. Udělal by pro mě cokoli... Nech mě, abych ti prozradila jedno malé tajemství. Pamatuješ na svůj potrat?“

Projel mnou mráz. „...Cože?“

Lilith se ke mně naklonila s vítězoslavným úsměvem.

„Když se Ronin narodil, nemohla jsem si ho nechat. Tak Conrad navrhl, že ho přivede sem a tobě řekne, že je adoptovaný. Jenže v té době jsi byla shodou okolností těhotná i ty. Takže jsem začala mít obavy: Když už žena má vlastní dítě, jak by mohla být hodná na to adoptované? A víš, co na to Conrad řekl?“

Hleděla jsem na ni v hrůze, mysl mi zamrzla.

„Conrad řekl: ‚Prostě se toho jejího děcka zbavíme a problém je vyřešený.‘“

Lilith se od srdce rozesmála.

„Dal ti do pití vlčí mor a tvoje dítě z tebe prostě vyklouzlo. Potom přivedl Ronina jako tvé jediné dítě... Tak daleko by pro mě Conrad zašel!“

Celý svět se kolem mě zhroutil.

Šok, hněv, nevíra... málem mi to roztrhalo duši!

„Ne... NE!!“ Kroutila jsem hlavou, po tváři mi stékaly slzy. „To není pravda... Conrad by nikdy... Půjdu se ho zeptat!“

„Jak chceš, Elaro,“ zachichotala se Lilith.

Odsunula jsem ji stranou, prudce se otočila a vyběhla z kanceláře.

Musela jsem vidět Conrada.

Chtěla jsem mu říct, že ho Lilith vůbec nemiluje. Že ho jen využívá. A chtěla jsem slyšet jeho vysvětlení. Věděla jsem, že naše dítě nezavraždil.

Vyběhla jsem z budovy a přes ulici. Periferním viděním jsem zahlédla náklaďák, který se na mě řítil v plné rychlosti. Bylo už ale pozdě na to, abych uskočila.

BUM!!!

Náklaďák mě srazil, vymrštil do vzduchu a já dopadla na zem.

Tělem mi projela krutá bolest. Vidění se mi zamlžilo. Pode mnou se začala tvořit kaluž krve.

Matně jsem viděla řidiče náklaďáku, jak vyskočil a šel ke mně.

„Po... pomoc...“ zasténala jsem slabě přes slzy, „Pro... sím...“

Řidič mě však obdařil jen lhostejným pohledem a otočil se k Lilith: „Slečno Lilith, co dál?“

„Odtáhněte ji do lesa a zakopejte ji.“ Lilith se na mě podívala se sladkým úsměvem. „Až bude pryč, Conrad nebude mít jinou možnost než mě udělat Lunou.“

Byli v tom spolu.

Tohle byla vražda.

Ale síly mě opustily. Zavřela jsem oči, zachvěla se a propadla se do temnoty.