„Všichni, dnes jsme se zde sešli, abychom soudili Lunu Sloane za cizoložství s jejím strážcem Sorenem.“

…Cože?!

Sloane prudce zvedla hlavu a nevěřícně pohlédla na blondýnku, krásnou ženu sedící na trůně se samolibým úsměvem.

Byla to nejmilejší milenka jejího manžela, Blair.

A ona byla Lunou smečky Argent Edge. Jejím manželem byl Alfa Archer.

Dnes ráno, zatímco byl Archer na hlídce u hranic, Blair nařídila vojákům, aby Sloane doprovodili do této soudní síně.

Vešla dovnitř a zjistila, že místnost je plná ministrů, služebnictva a služebných ze smečkového sídla.

Sloane věděla, že se dnes u soudu nestane nic dobrého… ale cizoložství?!

Blair se musela zbláznit, když ji z něčeho takového obvinila! Nikdo tomu neuvěří!

„Nesmysl!“ vyhrkla Sloane, šokovaná a rozhněvaná. „Vím, že mě chceš nahradit jako Luna, ale musíš si najít lepší výmluvu! Sorena mi přidělil Alfa Archer jako mého strážce. Jsme nevinní! Celý dvůr mi to může dosvědčit!“

„Vážně? A kdo například?“ zachichotala se Blair, její hlas byl sladký, a přesto posměšný.

Sloane pokynula své služebné Jenně, aby předstoupila: „Jenno, jsi mou služebnou už téměř pět let. Tak jim řekni – byla jsem někdy nevěrná Alfu Archerovi?!“

Jenna opatrně vykročila vpřed, hlavu měla sklopenou a oči jí nervózně těkaly.

„…Luna Sloane… skutečně Alfu podvádí…“ zašeptala.

„COŽE?“ vyjekla Sloane.

Mezi ministry a přísedícími se zvedla vlna šumu. Šeptali si mezi sebou a všechny oči se upíraly na ně.

Sloane popadla Jennu za ruku, tvář měla popelavou: „Jenno! O čem to mluvíš? Víš, že jsem nikdy –“

Jenna náhle padla na kolena a z očí se jí řinuly slzy:

„Já… viděla jsem Lunu Sloane a Sorena… včera v Sorenův pokoji. Soren byl do půl těla nahý… a dotýkali se… Chtěla jsem je odhalit, ale Luna Sloane mi vyhrožovala smrtí… Slečno Blair! Musíte mě před ní ochránit!“

„Samozřejmě. Za tvou statečnost se ti dostane pocty, Jenno.“ Blair se usmála.

Sloane se z té neuvěřitelné lži zatočila hlava.

Nemohla uvěřit, že by ji její nejdůvěrnější služebná zradila.

„Lži… LHÁŘKO!“ vykřikla a třásla se vzteky. „Já nic –“

Blair se ušklíbla, v očích se jí zaleskl triumf: „Lež? Byla jste včera v Sorenův pokoji, Luno Sloane?“

„Ano! Ale…“

Ale do Sorenova pokoje šla jen proto, aby ho zkontrolovala!

Soren byl před nedávnem zraněn při hlídce. Včera se na něj šla podívat, jestli se už zotavil, a vyměnila mu obvazy, proto byl do půl těla svlečený.

Ale nic divného se mezi nimi nestalo!

Blair však nedala Sloane šanci se bránit.

Mávla rukou a zvolala hřímavým hlasem: „Nejen Jenna, jsou tu i další, kteří mohou svědčit!“

Pokynula několika sloužícím, aby předstoupili. Vyměnili si pohledy, ale nakonec přikývli:

„Také jsme to viděli, Lunu se Sorenem…“

„Jo, včera jsem je slyšel v Sorenově pokoji se chichotat… Znělo to důvěrně…“

„Dělají to už delší dobu…“

Sloane zavrávorala dozadu.

…Všechny tyhle lidi Blair buď zastrašila, nebo uplatila!

„Chci vidět Sorena!“

vykřikla Sloane, v očích jí zářilo odhodlání. „Přiveďte Sorena a vyjasníme si to tu přede všemi!“

Soren pro ni byl jako starší bratr, vždycky na ni dával pozor. Sloane si byla jistá, že Soren řekne všem pravdu a očistí její jméno!

„Tak dobrá.“

Blair se ušklíbla. Podivné bylo, že nevypadala ani trochu vystrašeně nebo zpanikařeně.

„Luna Sloane chce vidět Sorena. Tak jí ho přiveďte!“ nařídila vojákům.

Sloane si ji podezřívavě prohlížela. Proč nevypadá vyděšeně?

Uplatila i Sorena?

Ne, to není možné.

Soren by ji nikdy nezradil!

O chvíli později vešli vojáci do soudní síně. Sorena s sebou ale neměli, místo toho nesli nosítka zakrytá bílým plátnem.

Sloane se sevřelo srdce.

„Co… co to je?“ hlas se jí třásl, v očích měla nevěru.

Blair se postavila se samolibým úsměvem. „Och, Luno Sloane, zdá se, že to ještě nevíte. Soren dnes ráno spáchal ze žalu sebevraždu!“

V soudní síni propukl chaos, všichni upírali oči na nosítka.

Sloane se zatočila hlava, žal ji málem srazil k zemi.

Soren je… MRTVÝ?!

Ale nemohl spáchat sebevraždu kvůli pocitu viny, protože mezi nimi absolutně nic nebylo!

Zbývalo tedy jediné vysvětlení – Blair Sorena zabila, aby ji očernila! Aby se ujistila, že ztratí jediného svědka!

Včera, když se se Sorenem setkala, byl v pořádku, dokonce ji utěšoval a říkal, že Alfa Archer nakonec její lásku pochopí a umoudří se.

Ale dnes tu leželo Sorenovo tělo… chladné a bez života…

Zemřel… kvůli ní!

„TY JSI HO ZABILA!!!“

Sloane se prudce otočila a zařvala na Blair, oči měla podlité krví žalem a rozhořčením. „Nic neudělal! Byl laskavý a věrný! Zabila jsi nevinného člověka, Blair!“

Blair na sobě nedala znát ani stopu nervozity. Zachichotala se: „Já že ho zabila? To jsou šílené řeči. Zabil se sám. Protože se bál trestu, který by ho čekal, až by se všichni dozvěděli o vašem poměru. Je to zbabělec.“

„BLBOST!“ Sloane se třásl hlas, oči se jí zalily slzami. „Jsi vražedkyně! Stráže, sundejte ji z toho trůnu a vsaďte ji do okovů!!!“

Její rozzuřený hlas se rozlehl soudní síní.

Přesto se nikdo ani nepohnul.

Téměř každý ministr, sloužící i voják se místo toho díval na Blair a čekal na její rozkaz.

S potěšeným smíchem Blair elegantně vstala a shlédla dolů na Sloane:

„Vaše Výsosti, popíráte snad fakta? Sorenovo tělo je tady. A já mám zástup svědků. Co máte vy?“

…Nic.

Sloane neměla nic.

Její služebná ji zradila. Jediný člověk, který mohl dokázat její nevinu, byl mrtvý. Teď na ni všichni hleděli s podezřením a odporem.

„Svlíkněte ze Sloane šaty Luny!“ zvolala Blair hlasitě. „A uvrhněte ji do vězení!“

Vojáci se okamžitě vrhli na Sloane.

Sloane se vzlykotem vykřikla na ministry: „Střále jsem vaše Luna! PROSÍM – nedovolte Blair, aby mi tohle udělala!“

Jeden z ministrů chladně poznamenal: „Jste vdaná za Alfu Archera už skoro rok, a stále bez dědice. Možná je čas, aby měl Alfa Archer novou Lunu.“

Sloane měla pocit, jako by jí trhali srdce na kusy.

Tato věta zasáhla její nejhlubší ránu.

Snažila se Archerovi porodit dítě. Ale Archer k ní byl velmi chladný. Za poslední tři měsíce spolu nespali! Takovým způsobem dítě porodit nemohla.

Padla na kolena, slzy jí rozmazávaly vidění.

„A navíc jsi jen prostá ženská! Alfu Archera sis v první řadě vůbec nezasloužila!“ vysmíval se ministr. „Než ses spářila s Alfou Archerem, měla jsi pověst neposlušné holky! Ani vlastní rodiče tě neměli rádi! Žádný muž ve městě si tě nechtěl vzít! Tvé pouto s Alfou tě zachránilo před peklem. Jak se opovažuješ Alfu Archera teď podvádět?!“

„NE! JÁ NIC –“

„Na co čekáte?!“ zaječela Blair. „Odvlečte ji do vězení! HNED!!!“

Vojáci se vyřítili vpřed, popadli Sloane navzdory jejímu vzpírání a křiku a vlekli ji ke dveřím –

BUM!

V tu chvíli se dveře soudní síně rozletěly.

Ve vchodu se objevila vysoká, pohledná postava –

Alfa Archer.