Na tvářích všech byl patrný šok, včetně Blair na trůně.

Alfa Archer se měl z hlídky vrátit až pozítří, přesto tu byl, zjevně dříve, než se čekalo.

„Archere, díky bohu, že jsi zpátky!“

Hlas Blair byl plný překvapení a radosti, ačkoliv v jejích očích se mihl lstivý záblesk. Jemně si položila ruku na hruď, jako by byla hluboce otřesena, a zavrávorala na nohou.

Archer prošel přímo kolem Sloane a zamířil k Blair.

„Co se to tu děje? Jsi v pořádku?“ vzal Blair za ramena a zeptal se.

Blair si opřela hlavu o Archerovo rameno, tvář měla bledou. „Jsem v pořádku, jen… dozvěděla jsem se o poměru mezi Sloane a jejím strážcem Sorenem. Požádala jsem stráže, aby ji prozatím zajistili, a ona na mě začala křičet… Málem jsem dostala infarkt –“

„LHÁŘKO!!“

vykřikla Sloane, rozzuřená Blaiřinou nestydatostí. „Já nikdy –“

Archer po Sloane střelil pohledem a zavrčel:

„Přestaň na Blair křičet! Přísahám, že tě zabiju, jestli se její srdeční stav zhorší!“

Sloane se kousla do rtu, v očích se jí točily slzy.

Blair ten infarkt musela předstírat. To byl její starý trik.

A přesto jí to Archer pokaždé spolykal i s navijákem.

„Takže jsi šoustala se Sorenem? Se strážcem, kterého jsem ti přidělil?“ Archer shlédl na Sloane, jeho výraz byl ponurý a nelítostný. „Děvko. Nikdy jsem z tebe neměl udělat svou lunu!“

Po tváři Sloane stékaly slzy. Vychrlila ze sebe: „Archere, to je všechno nedorozumění, prosím, poslouchej mě…“

Než stačila domluvit, Blair zalapala po dechu, chytila se za hruď a klesla Archerovi do náruče.

„Dost!“

Archer ji nemilosrdně přerušil.

„Už jsi Blair způsobila srdeční záchvat. Chceš ji připravit o život?“

Blair se opírala o Archera, vypadala čím dál bledší, jako by měla každou chvíli omdlít. Archer ji pevně držel, tvář plnou obav, a okamžitě zavolal lékaře.

„Rychle, přiveďte sem doktora!“ poručil úzkostně.

Služebnictvo spěchalo najít lékaře.

„A odvlečte Sloane pryč, ať Blair dál nerozrušuje,“ nařídil chladně, v očích neměl ani stopu soucitu.

Několik strážných okamžitě vykročilo vpřed a zvedlo Sloane ze země. Bránila se, zrak měla rozmazaný slzami. „Archere, já JSEM tvá družka! Tvá Luna…“

„Moje družka?“ ušklíbl se Archer. „Och, to mi něco připomíná.“

Sloane zatajila dech a náhle jí projel mráz zlé předtuchy.

„– Jako Alfa smečky Argent Edge já, Archer Draven, tímto ODMÍTÁM Sloane Sterlingovou jako svou družku!“

„ÁÁÁÁCH –“

Sloane vydala ostrý výkřik, jak jí tělem projela silná bolest! Její vlčice s ní v zoufalství zavyla.

Bylo to přetržení pouta družky s Archerem.

Cítila se, jako by jí někdo zapálil tělo a zároveň do masa vrazil stovku čepelí!

Sloane se zhroutila na zem, tělo se jí škubalo v křečích.

Mátně cítila, jak jí někdo popadl kotníky a zápěstí – vojáci ji začali nemilosrdně vléct k hlavním dveřím.

Archer se na Sloane ani jednou nepodíval, když ji odvlékali pryč.

Veškerou pozornost věnoval Blair.

„Teď už se neboj.“ políbil Blair na čelo. „Jsem tady, abych tě ochránil.“

Blair mu ovinula paže kolem krku a zamumlala: „Moc ti děkuji, lásko… Ale se Sloane v téhle smečce se nikdy nebudu cítit v bezpečí. Bojím se, že se mi pomstí za to, že jsem ji nahlásila…“

„Dlouho tu nebude,“ řekl Archer ledově.

Blair mírně sklonila hlavu, aby skryla ten zlý, zlověstný úsměv na rtech.

Utratila miliony, aby uplatila Jennu i stráže, a šla do krajnosti, aby zabila Sorena.

Konečně byl Archer jen její!

***

Sloane byla vhozena do chladné a špinavé vězeňské cely. Ve vzduchu visel zatuchlý pach. Ze stropu kapala voda.

Bylo tu mrazivo. Sloane se schoulila do rohu a pocítila, jak jí něco hlodá do nohy.

…Byla to tlustá krysa.

„ÁÁÁ –“ vykřikla Sloane z plných plic, zděšená.

„CO JE!“

Žalářník přispěchal a zavrčel: „Co je to za povyk? Buď zticha!“

„K–krysa mi okusuje nohy… Můžete mě přeložit do lepší cely?“

Žalářník se ušklíbl: „Tohle není posraný hotel! Nemůžeš si žádat o výměnu pokoje! Navíc v téhle cele nejspíš stejně dlouho nezůstaneš. Alfa Archer tě možná popraví hned ráno.“

Sloane na něj hleděla s očima plnýma slz.

Když byla Lunou, služebnictvo a služebné ji sice nebrali příliš vážně, ale nikdo se neodvážil s ní mluvit takhle.

Teď, když viděli, že ztratila veškerou moc, začali ji šikanovat, jak se jim zlíbilo.

Sloane se třesoucí se rukou dotkla diamantových náušnic v uších. Byla to jediná cennost, která jí zbyla.

Sundala je a podala je žalářníkovi: „Mohl byste prosím poslat zprávu mým rodičům? Požádejte je, aby promluvili s Alfou Archerem a zachránili mi život.“

Žalářník se podíval na diamantové náušnice a polkl.

V očích se mu zableskla chamtivost.

„To je fuška. Jedny diamantové náušnice na to nebudou stačit,“ řekl.

Sloane spolkla svou hrdost a podala mu i náhrdelník.

„Dobrá, vzkaz předám, ale nečekejte žádné zázraky,“ řekl nakonec žalářník.

Odešel pryč.

Sloane se sesunula podél studené zdi, srdce plné obav a nenávisti.

Blair na ni šla s důkladným plánem. S vlivem, jaký Blair na Archera měla, by Sloane zcela jistě zemřela, kdyby jen nečinně seděla.

Její rodiče byli velmi bohatí. Nebyla sice jejich nejoblíbenější dcera, ale pořád byli stejné krve.

Pokud by byli ochotni promluvit s Alfou Archerem, možná by ještě měla jiskřičku naděje…

***

Mezitím se Blair nastěhovala do komnaty Luny, která původně patřila Sloane.

Právě teď seděla před toaletním stolkem Sloane, oblečená v jejím hedvábném nočním rouchu a opájela se svým vítězstvím.

„Slečno Blair, gratuluji!“

Jenna, která byla nyní její novou důvěrnicí, jí masírovala ramena a lichotila jí:

„Alfa Archer vám dovolil nastěhovat se do komnaty Luny. Věřím, že z vás svou Lunu udělá cobydup.“

Blair se samolibě usmála: „Souhlasím. A až ten den přijde, odměním tě hromadou peněz. Nebudeš litovat, že jsi opustila Sloane.“

Na Jennině tváři se objevil široký úsměv: „Moc vám děkuji, slečno Blair! Jste mnohem lepší paní než ta děvka Sloane.“

Ve skutečnosti byla Sloane k Jenně velmi laskavá, dokonce nabídla práci jejím nezaměstnaným rodičům i bratrovi a pomáhala živit celou její rodinu.

Ale Blair jí nabídla milion dolarů. Takovým penězům se nedalo říct ne.

Vtom se na dveře ozvalo zaklepání.

Žalářník, který přijal náušnice a náhrdelník od Sloane, vstoupil do komnaty a pokorně se Blair uklonil:

„Slečno Blair, žádala jste mě, abych na Sloane dohlížel, a tak jsem činil. Právě mě požádala, abych poslal dopis jejím rodičům.“

Blair se zamračila, v očích jí zlověstně blýsklo. „Ukaž mi ten dopis.“

Žalářník dopis předal.

Blair jej zběžně proletěla a ušklíbla se: „Takže se pořád ještě nevzdala… Jenno, jsou pan a paní Sterlingovi venku?“

„Ano. Čekají, až budou předvoláni.“

„Dobře. Pošli je dál.“

O několik sekund později do místnosti vznešeně vstoupil pár v luxusním oblečení.

Byli to rodiče Sloane, Sterlingovi, nejbohatší pár v této smečce.

Do paláce dorazili hned poté, co se dozvěděli o tom, co se dnes stalo.

Přesto místo toho, aby šli zkontrolovat svou dceru Sloane, přišli sem za Blair.

Blair je pozvala, aby si k ní přisedli, a vzdychla: „Sloane chce, abyste promluvili s Alfou Archerem a zachránili jí život. To, co udělala, je neomluvitelné. Ale věřím, že všichni lidé si zaslouží druhou šanci. Takže pokud chcete s Alfou mluvit, ráda vám domluvím čas…“

„Jste příliš laskavá, slečno Blair!“ vykřikl pan Sterling. „Ale my Sloane nikdy nepomůžeme! Ve skutečnosti jsme do paláce přišli požádat Alfu Archera o svolení k tomu, abychom se Sloane zřekli!“

Paní Sterlingová pohrdavě procedila mezi zuby: „Je to ostuda naší rodiny! Modlím se, aby ji Alfa popravil co nejrychleji a smyl tak skvrnu z naší rodiny.“

Blair se mírně naklonila vpřed a předstírala ustaraný pohled: „Ale je to vaše vlastní dcera…“

„No a co?“ odfrkl si hrabě. „I bez ní nám pořád zbývají tři synové! To bohatě stačí!“

Blair uvnitř zajásala, ale nedala to na sobě znát.

Tiše si povzdechla a řekla: „Jste milí rodiče. Zasloužíte si mít dceru, která není cizoložnice. Vlastně jsem sirota… Takže pokud budete chtít, můžete si mě adoptovat a já vás budu milovat a ctít tak, jak to Sloane nikdy nedělala.“

Sterlingovi si vyměnili pohledy plné radosti a překvapení.

Věděli, jaký má Blair v současnosti u dvora vliv. Navázání úzkého pouta s ní by jim jistě prospělo.

Pan Sterling bez váhání souhlasil: „Byla by to pro nás velká čest, slečno Blair.“

„Žádná slečna. Jen Blair, otče.“

„Samozřejmě. Od nynějška jsi oficiálně členkou rodiny Sterlingových.“ Pan Sterling zářil.

Paní Sterlingová si z zápěstí sundala safírový náramek a podala ho Blair: „Tento náramek je z limitované edice, v hodnotě 50 milionů dolarů. Vezmi si ho a považuj ho za dar od své matky.“

Blair zatajila dech a zírala na ten náramek.

Takže ty řeči byly pravdivé – Sterlingovi byli skutečně v balíku!

Ta děvka Sloane si tak bohatou rodinu nezasloužila.

Ale ona ano!

„Děkuji, matko.“ Zachichotala se a náramek si strčila do kapsy.

„Ale víte, jak má Alfa Archer v úmyslu naložit se Sloane?“ zeptala se paní Sterlingová opatrně, v očích se jí mihl náznak zloby. „Pokud Sloane přežije, mohlo by to překazit naše plány.“

Blair se usmála a hravě si prstem obtáčela pramen vlasů: „Nebojte se, čeká ji osud horší než smrt… Minulý týden na naše území vnikla skupina psanců a žádali o jídlo a ženy. Sloane bude poslána k těm divochům.“

„Jako jejich děvka?“ zeptal se pan Sterling s překvapením.

„Přesně tak.“ Blair se zachichotala: „Teď si může šoustat s tolika muži, s kolika se jí zachce.“