Viktorův pohled

„Ty parchante.“

To bylo to první, co jsem byl schopen říct, když jsem na Daxena vztekle hleděl, oči se mi do něj zabodávaly. Narodil se znovu, uchoval si vzpomínky a stál tam a mluvil o tom bez špetky viny. Ne, on si mou reakci užíval, jeho úsměv se s každou vteřinou rozšiřoval.

Ten parchant zabil mou Leonu a teď ji znovu držel jako rukojmí.

„Haha, to se dalo čekat. Jak se máš, Vik