ELARA

„SLEČNO! SLEČNO! TO JSEM JÁ, WILLA!“

Zamrkala jsem a uvědomila si, že držím tu blondýnku pod krkem. Oblast krku měla od krve a já okamžitě v šoku uvolnila sevření. K mému zděšení jsme tam nebyly samy; viděla jsem desítky lidí, jak se krčí u země a vyděšeně na mě zírají.

Atmosféru naplnilo ticho, že by bylo slyšet i špendlík padnout, jak jsem se pomalu otáčela. Uvědomila jsem si, že jsem přím