ELARA

Diana Vanceová byla jen stínem svého dřívějšího já.

Kostnatá verze té kypré, smyslné ženy, jejíž oči vyzařovaly život a jejíž smích byl tak vitální, tak nakažlivý, že jste se prostě museli smát s ní.

Nenacházela jsem slov, ruce roztažené před sebou, zatímco jsem sledovala, jak se škrábe dozadu a cení zuby v zavrčení. Řetězy, kterými měla svázané ruce a nohy, byly příliš velké.

Příliš těžké,