Prsty mi projíždějí drobné výboje elektřiny. Nemusím však ani otevírat oči, abych věděl, co to způsobuje.

Zamrkám a podívám se na svou ruku. Je tam, Kaelen. Hlavu má pokojně položenou na posteli, tváří je otočený ke mně a jeho ruka svírá tu mou.

Na tváři se mi okamžitě objeví úsměv, zatímco se na něj dál láskyplně dívám. Nemůžu si pomoct a říkám si, jestli už zjistil, že jsem jeho nový druh. Doufá