Eloriin pohled

Zírám na stěnu naproti sobě, dech se mi zadrhl někde mezi krkem a plícemi. Nejsem schopná pohybu, neschopná přemýšlet, neschopná dělat cokoli jiného, než nechat tu hrůzu, aby mě zaplavila. Má mysl odmítá zpracovat to, co vidím, ale oči se nedokážou odvrátit. Tam, uvězněná ve vysoké uzavřené skleněné vitríně, stojí kostra – oblečená v zelených šatech a s hnědou parukou.

Těžce polknu,