Pohled Elory

Šokovaně jsem na Hestii zírala, její slova mi stále zněla v uších. Srdce mi divoce bušilo a vzduch kolem mě jako by zhoustl. Otevřela jsem ústa, ale zpočátku ze mě nevyšel ani hlásek. Těžce jsem polkla a nutila se promluvit. „Jak to myslíš?“ vyhrkla jsem nakonec a hlas se mi třásl nevěřícností. „O čem to proboha mluvíš?“

Hestia nevypadala vyvedená z míry. Jen se usmála tím svým chladn