Pohled Elory

Ztuhla jsem, když jsem vešla do pokoje a uviděla postel. Leovu postel.

Byla nedotčená, přikrývka dokonale hladká, polštář přesně tam, kam byl dříve položen. Srdce mi okamžitě vylétlo až do krku.

„Ne, ne, ne…“ zašeptala jsem si pro sebe a křečovitě se chytila zárubně, jako by mě mohla nějak udržet pohromadě. „Kaelene!“ vykřikla jsem a hlas se mi třásl.

Přiběhl a hned jak mě tam uviděl