Pohled Elory

Bylo tam prázdno.

Nábytek tam stále byl, do posledního kousku… ale vládlo tam ticho, které nastává jen v místech zbavených veškerého života.

„Xandere?“ Hlas se mi láme, zní příliš slabě, příliš zoufale. „Morgan? Astere?“ Postupuji dál dovnitř a očima propátrávám každý kout, jako by se snad schovávali, jako by to byl nějaký zvrácený vtip. Ale ne – nic. Dům je děsivě prázdný, není po ni